Bůh nás miluje takové, jací jsme (Lev XIV.) Ne však proto, abychom takovými zůstali!  - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus A)
Nanebevstoupení Páně / Angelus - papež František

Dnes se v Itálii a dalších zemích slaví Nanebevstoupení Páně. Evangelium (srov. Mt 28,16-20) nám ukazuje apoštoly v Galileji, kam přišli »na horu, kterou jim Ježíš určil« (v.16). Tady dochází k poslednímu setkání vzkříšeného Pána s učedníky. „Hora“ má velice symbolický, evokativní význam. Na hoře Ježíš pronesl blahoslavenství (srov. Mt 5,1-12); na horu se chodil modlit (srov. Mt 14,23); tam přijímal zástupy i uzdravoval nemocné (srov. Mt 15,29). Tentokrát však na hoře Mistr nic nekoná, ani neučí; Vzkříšený žádá od učedníků, aby jednali a hlásali, a pověřuje je pokračováním ve Svém díle.

Dává jim poslání týkající se všech národů. Říká: »Jděte, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal« (v.19-20). Poslání dané apoštolům spočívá v tom, aby zvěstovali, křtili a učili chodit po   cestě, kterou vyznačil Mistr, tedy živé evangelium. Toto poselství spásy v sobě zahrnuje především povinnost vydávat svědectví, bez něhož nelze zvěstovat a k čemuž jsme povoláni také my, dnešní učedníci, podáváním důvodů svojí víry. Vzhledem k poslání tak náročnému, a pomyslíme-li na svoje slabosti, cítíme svoji nepřiměřenost stejně jako ji určitě cítili i sami apoštolové. Netřeba však klesat na mysli, připomene-li si slova, která k nim pronesl Ježíš těsně před svým nanebevstoupením: »Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!« (v.20).

Tento příslib je zárukou trvalé a útěšné Ježíšovy přítomnosti mezi námi. Jakým způsobem se však tato přítomnost uskutečňuje? Skrze Jeho Ducha, který vede církev, aby putovala dějinami a provázela na cestě každého člověka. Ducha, poslaného Kristem i Otcem, působícího odpuštění hříchů a posvěcujícího všechny, kdo litují a s důvěrou přijímají Jeho dar. Příslibem, že s námi bude až do konce časů, začíná Zmrtvýchvstalý Ježíš jiný způsob svojí přítomnosti ve světě. Ježíš je ve světě přítomen jiným stylem. Tento styl přítomnosti se projevuje Slovem, svátostmi, ustavičným a niterným působením Ducha svatého. Slavnost Nanebevstoupení nám říká, že Ježíš, třebaže vystoupil na Nebe, aby přebýval ve slávě po Otcově pravici, je stále mezi námi, a odtud plyne naše síla, naše vytrvalost a naše radost, která je působením Ducha svatého vlastní Ježíšově přítomnosti mezi námi.

Panna Maria ať provází naši cestu svojí mateřskou přímluvou. Od Ní se učme laskavosti a odvaze, abychom byli svědky vzkříšeného Pána ve světě.

Se svolením převzato
webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Čtvrtek 23. 4. 2026, čtvrtek Svátek sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka

Sk 13,46-49;

Komentář k Sk 13,46-49: Boží slovo se šíří vlastně i díky těm, kdo jej odmítají. Právě tak se dostalo skrze Vojtěcha k našim sousedům. Každý hlasatel může být povzbuzen, že jeho snaha není marná!

Zdroj: Nedělní liturgie

Žena, která neohnula hřbet: Růžena Vacková (* 23. dubna 1901) / audio k poslechu

(22. 4. 2026) Od nacistů trest smrti, od komunistů 22 let tvrdého žaláře.

Den Země - 22. dubna

Den Země - 22. dubna
(22. 4. 2026) 22. dubna si celosvětově připomínáme Den Země. Nejde o svátek, kdy bychom se měli stát nějakými pohanskými uctívači…

Svatý Vojtěch (23. duben)

(22. 4. 2026) Dvakrát z Čech odešel a dvakrát se vrátil. Svůj život završil mučednickou smrtí při hlásání evangelia pohanům v…

Den skautů - 24. duben

Den skautů - 24. duben
(21. 4. 2026) Na svátek sv. Jiří se připomíná Den skautů.

Týden modliteb za duchovní povolání

(19. 4. 2026) Týden modliteb za duchovní povolání každoročně vrcholí o 4. neděli velikonoční, která se nazývá nedělí Dobrého pastýře…

P. Emil Kapaun (* 20. 4. 1916)

P. Emil Kapaun (* 20. 4. 1916)
(19. 4. 2026) Emil Kapaun byl Americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce…

Přímluvy - 3. neděle velikonoční, cyklus A / 19. 4. 2026

(17. 4. 2026) Jestliže věříme v Boha, můžeme v něj zároveň i doufat.[1] Proto přednesme Bohu své modlitby: