Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
Nejsvětějšího Srdce Ježíšova - B

Vyplouvají mi na povrch ne příliš příjemné asociace na sladce kolorované obrázky blonďáka Ježíše se srdcem na svých prsou, pro mne nesrozumitelná studie o úctě k Nejsvětějšímu srdci Ježíšově, která je pro spásu zaručeně stoprocentní, a v uších mi zní kancionálové šlágry devatenáctého století. Ale nechci odvrhnout tuto zbožnost ?en bloc?.

Ježíš se srdcem otevřeným

Úvaha na Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova B

„A tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží“ (Ef 4,17–19).

Dnes od samého rána v sobě vedu vnitřní dialog. Vyplouvají mi na povrch ne příliš příjemné asociace na povinné litanie v semináři, sladce kolorované obrázky blonďáka Ježíše se srdcem na svých prsou, pro mne nesrozumitelná studie o úctě k Nejsvětějšímu srdci Ježíšově, která je pro spásu zaručeně stoprocentní, a v uších mi zní kancionálové šlágry devatenáctého století. Ale nechci odvrhnout tuto zbožnost „en bloc“.

Chápu, že probodnuté srdce, ona poslední z pěti ran Kristových, je výsekem celé události ukřižování – smrti a vzkříšení. Skrze krev a vodu se v onu chvíli zrodila církev. Krásně to rozebírají církevní otcové. Přirovnávají tuto chvíli ke stvoření Evy ze žebra Adamova.

I dnes říkáme například: „Ukradla mu srdce. Zlomil jí srdce. Oslovujeme někoho: ‚Mé srdéčko.‘ Srdcem to vnímám tak či onak…“ Myslíme tím však osobu samotnou, ve své celistvosti: „Zamiloval se do ní. Nešťastná láska…“

Oslovovat kus Ježíše však zatím nedokážu: „Nejsvětější Srdce Ježíšovo, smiluj se nad námi.“ Když se modlím, říkám jednoduše Ježíši, nebo Pane Ježíši Kriste. Je to málo? Myslím si, že ne. Nikoho nepřemlouvám, aby tak činil také, ale jde mi o to, abychom přemýšleli, zda Ježíše neodosobňujeme, zda neabsolutizujeme výřez Kalvárské události, zda jsme ve své zbožnosti srozumitelní.

Ježíši se srdcem otevřeným, smiluj se nad námi.

Autor: Šabaka Petr

Témata: Srdce Ježíšovo srdce kázání, homilie

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 6,1-7; Žalm Žl 33,1-2.4-5.18-19; 1 Petr 2,4-9
Jan 14,1-12

Cesta je mnohdy únavná, nejistá, někdy i nudná. Spočinutí v jistotě a klidu některé lidi přitahuje, jiné zas odpuzuje. Ježíš o této věci nefilosofuje, ale sám jde po této zemi cestou, která vede k Bohu, jeho Otci. A neříká jen, že zná správnou cestu, ale že je sám cestou. Pro člověka je to tedy výzva, aby se s ním ztotožnil v jeho důvěře k Otci, v jeho odvaze spolehnout se víc na Otce v nebi než na sebe sama a na lidi na zemi. Je to velké pozvání k neokázalé statečnosti a zároveň jedinečná šance, jak nepromarnit vlastní život a jak se nestat zajatcem neskutečných životních snů a nepravých vůdců.