Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
Nejsvětějšího Srdce Ježíšova - B

Vyplouvají mi na povrch ne příliš příjemné asociace na sladce kolorované obrázky blonďáka Ježíše se srdcem na svých prsou, pro mne nesrozumitelná studie o úctě k Nejsvětějšímu srdci Ježíšově, která je pro spásu zaručeně stoprocentní, a v uších mi zní kancionálové šlágry devatenáctého století. Ale nechci odvrhnout tuto zbožnost ?en bloc?.

Ježíš se srdcem otevřeným

Úvaha na Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova B

„A tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží“ (Ef 4,17–19).

Dnes od samého rána v sobě vedu vnitřní dialog. Vyplouvají mi na povrch ne příliš příjemné asociace na povinné litanie v semináři, sladce kolorované obrázky blonďáka Ježíše se srdcem na svých prsou, pro mne nesrozumitelná studie o úctě k Nejsvětějšímu srdci Ježíšově, která je pro spásu zaručeně stoprocentní, a v uších mi zní kancionálové šlágry devatenáctého století. Ale nechci odvrhnout tuto zbožnost „en bloc“.

Chápu, že probodnuté srdce, ona poslední z pěti ran Kristových, je výsekem celé události ukřižování – smrti a vzkříšení. Skrze krev a vodu se v onu chvíli zrodila církev. Krásně to rozebírají církevní otcové. Přirovnávají tuto chvíli ke stvoření Evy ze žebra Adamova.

I dnes říkáme například: „Ukradla mu srdce. Zlomil jí srdce. Oslovujeme někoho: ‚Mé srdéčko.‘ Srdcem to vnímám tak či onak…“ Myslíme tím však osobu samotnou, ve své celistvosti: „Zamiloval se do ní. Nešťastná láska…“

Oslovovat kus Ježíše však zatím nedokážu: „Nejsvětější Srdce Ježíšovo, smiluj se nad námi.“ Když se modlím, říkám jednoduše Ježíši, nebo Pane Ježíši Kriste. Je to málo? Myslím si, že ne. Nikoho nepřemlouvám, aby tak činil také, ale jde mi o to, abychom přemýšleli, zda Ježíše neodosobňujeme, zda neabsolutizujeme výřez Kalvárské události, zda jsme ve své zbožnosti srozumitelní.

Ježíši se srdcem otevřeným, smiluj se nad námi.

Autor: Šabaka Petr

Témata: Srdce Ježíšovo srdce kázání, homilie

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.