papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
Těla a krve Páně - C / Angelus - papež František (Eucharistie je shrnutím celého Ježíšova života)

Na dnešek připadá v Itálii a v dalších zemích slavnost Těla a Krve Kristovy, Božího Těla. Evangelium nám prezentuje zázrak s chleby (srov. Lk 9,11-17), který se udál na březích Galilejského jezera. Ježíš promlouvá k tisícům lidí, koná zázraky. Když se schylovalo k večeru, přistoupili učedníci k Pánu a řekli: »Rozpusť lid. Ať jdou do okolních vesnic a dvorců, aby si tam našli nocleh a něco k jídlu« (v.12).  Učedníci byli také unavení. Byli totiž na opuštěném místě, a lidé museli jít daleko, aby si koupili jídlo. Ježíš to vidí a odpovídá: »Vy jim dejte jíst« (v.13). Tato slova vyvolají mezi učedníky údiv. Nechápou, možná se také zlobí, když odpovídají: »Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby, ledaže bychom šli a nakoupili jídla pro všechny tyto lidi« (tamt.).

Ježíš však svoje učedníky vybízí ke skutečné konverzi z logiky „každý pro sebe“ na logiku sdílení, počínaje tím málem, co Prozřetelnost dává k dispozici. A hned ukazuje, že má jasno v tom, co chce udělat. Říká jim: »Rozsaďte je ve skupinách asi po padesáti« (v.14). Potom vezme do rukou pět chlebů a dvě ryby, obrátí se k nebeskému Otci a pronáší modlitbu požehnání. Potom začne lámat chleby, dělit ryby a dávat učedníkům, kteří je předkládají zástupům. A jídla se nepřestalo dostávat, dokud se všichni dosyta nenajedli.

Tento velmi důležitý zázrak, který popisují všichni evangelisté, vyjevuje Mesiášovu moc a současně Jeho soucit. Ježíš má s lidmi soucit. Tento zázrak je nejenom jedním z velkých znamení Ježíšova veřejného života, ale předjímá také to, co bude na konci památkou Jeho oběti, tedy eucharistii, svátost Jeho Těla a Krve, darovaných ke spáse světa.

Eucharistie je shrnutím celého Ježíšova života, který byl jediným úkonem lásky k Otci a k bratřím. Také tam, jakož i v zázraku rozmnožení chlebů, bere Ježíš do svých rukou chléb, pronáší k Otci modlitbu požehnání, láme chléb a dává učedníkům, a totéž činí s kalichem vína. Avšak v oné chvíli, v předvečer svého Umučení, chce tímto gestem zanechat Závěť nové a věčné Smlouvy, trvalou památku Paschy svojí smrti a svého vzkříšení. Slavnost Božího Těla nás každoročně zve, abychom znovu žasli a radovali se nad tímto podivuhodným Pánovým darem, kterým je eucharistie. Přijměme jej s vděčností, nikoli pasivně a zvykově. Nesmíme si na eucharistii zvyknout a přijímat ze zvyku. Nikoli, pokaždé když přistupujeme k eucharistii, musíme skutečně obnovit svoje „amen“, s nímž přijímáme Kristovo Tělo. Když nám kněz říká: „Tělo Kristovo“, my odpovídáme „amen“, ale ať toto „amen“ vychází ze srdce přesvědčeného. Ježíš je to, živý Ježíš, který mne zachránil a přichází mi dát sílu k životu. Ježíš, živý Ježíš. Nesmíme si zvyknout; pokaždé jako by šlo o první sv. přijímání.

Výrazem eucharistické víry svatého Božího lidu jsou procesí s Nejsvětější svátostí, konaná na tuto slavnost především v katolické církvi. I já dnes večer, v římské čtvrti Casal Bertone, budu sloužit mši, po níž bude následovat procesí. Všechny zvu k účasti, i k té duchovní prostřednictvím rozhlasu a televize. Madona ať nám pomáhá následovat s vírou a láskou Ježíše, kterému se klaníme v eucharistii.