papež František | Sekce: Kázání
Období během roku (cyklus B)
Těla a krve Páně - B / Angelus - papež František (Díky eucharistii se stáváme proroky a staviteli nového světa)
V Itálii a dalších zemích se dnes slaví slavnost Božího Těla. Evangelium dnešní liturgie vypráví o Poslední večeři (Mk 14,12-26), během níž Pán činí gesto odevzdání: v lámajícím se chlebu a v kalichu podávaném učedníkům je to vlastně On sám, kdo se dává za celé lidstvo a obětuje se za život světa.
V tomto Ježíšově gestu lámání chleba je důležitý aspekt, který evangelium zdůrazňuje slovy „dával jim“ (v. 22). Uchovejme si tato slova v srdci: dával jim. Eucharistie totiž připomíná především rozměr daru. Ježíš bere chléb nikoliv proto, aby ho sám pojedl, ale aby ho lámal a dával učedníkům, čímž zjevuje svou identitu a poslání. Nezadržel život pro sebe, ale daroval ho nám; nepovažoval své božské bytí za žárlivě uchovávaný poklad, ale zbavil se své slávy, aby sdílel naše lidství a umožnil nám vstoupit do věčného života (srov. Flp 2,1-11). Celý svůj život Ježíš daroval. Pamatujme na to: z celého svého života Ježíš učinil dar.
Potom tedy pochopíme, že slavení eucharistie a požívání tohoto chleba, jak to děláme zejména v neděli, není aktem bohoslužby odtrženým od života nebo pouhým okamžikem osobní útěchy; musíme mít stále na paměti, že Ježíš vzal chléb, lámal ho a dával, a proto nás společenství s ním uschopňuje k tomu, abychom se také stali chlebem lámaným pro druhé, abychom se dokázali dělit o to, co jsme a co máme. Svatý Lev Veliký řekl: „Naše účast na těle a krvi Kristově nesměřuje k ničemu jinému než k tomu, abychom se stali tím, co jíme“ (Kázání XII. o pašijích, 7).
Právě k tomu jsme, bratři a sestry, povoláni: abychom se stali tím, co jíme, abychom se stávali „eucharistickými“, tedy lidmi, kteří už nežijí pro sebe (srov. Řím 14,7), to ne, v logice vlastnictví, spotřeby, to ne, ale lidmi, kteří umí ze svého života udělat dar pro druhé, to ano. Díky eucharistii se tak stáváme proroky a staviteli nového světa: když překonáváme sobectví a otevíráme se lásce, když pěstujeme svazky bratrství, když sdílíme utrpení svých bratří a sester a dělíme se o svůj chléb a prostředky s potřebnými, když dáváme své hřivny k dispozici všem, pak lámeme chléb svého života jako Ježíš.
Bratři a sestry, ptejme se tedy sami sebe: nechávám si svůj život jen pro sebe, nebo ho dávám jako Ježíš? Vydávám se pro druhé, nebo jsem uzavřen do svého malého já? A umím se v každodenních situacích dělit, nebo stále hledám jen svůj vlastní zájem?
Kéž Panna Maria, která přijala Ježíše, Chléb sestoupivší z nebe, a zcela se s ním darovala, pomůže i nám, abychom se spojili s Ježíšem v eucharistii a stali se darem lásky.
Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.
Autor: papež František
Související texty k tématu:
Eucharistie
- Eucharistie do našich konkrétních životních podmínek Eucharistie je pokrmem, který člověka udržuje při životě během jeho dlouhého exodu pouští lidské existence. Stejně jako mana pro lid Izraele, je také eucharistie pro každou křesťanskou generaci…
- Eucharistie nepatří jen do kostela Člověku by nic neprospělo být denně na mši svaté nebo i na dvou mších, kdyby byl jen polykačem hostií.
- Eucharistie pozvedá člověka z omezenosti Je to stálý proces v životě křesťana a církve, proces, který je naprosto nepostradatelný.
- Ježíš se stal chlebem, aby utišil náš hlad ... po lásce (Matka Tereza)
- Když jdeš k přijímání, nepřistupuj s roztaženými prsty Boží pokrm proměňuje náš život...
- Moje první mše ve vězení (Václav Vaško) Tábor Nikolaj, kam mě komunisté přidělili (1954), se rozprostíral na hřebenech Krušných hor. Na krásu přírody rušivě působily dřevěné baráky tábora obtočeného dvěma vysokými ploty z ostnatého drátu.…
- Věčné zřídlo máme v živém chlebu, třebaže je noc… (Jan od Kříže) Já znám ten pramen dobře, jenž prýští, tryská proudem, třebaže noc je! ... Ten živý pramen, po kterém tak toužím, zřím v chlebu života, je chlebem božím, třebaže noc je.
- Další texty k tématu eucharistie, Boží tělo, mše svatá
