8. NEPROMLUVÍŠ křivé svědectví - Jste podvodník!

Proč nemáme druhé unáhleně odsuzovat?
Protože jen Bůh vidí do srdce, my se snadno mýlíme.
______________________

Bylo to v létě roku 1956. Sloužil jsem v severní Africe jako voják. Francie tehdy vedla koloniální válku. Životní podmínky tam pro nás byly tvrdé. Trpěli jsme především nesnesitelným horkem v pouštní oblasti. Tam nám bylo často velmi zle. Jednoho dne mě ranila mrtvice a na krátký čas jsem úplně ochrnul. Nemohl jsem ani dýchat. Trvalo to jen několik minut, ale protože to vypadalo, že jsem na hranici života a smrti, kamarádi zavolali vysílačkou lékaře.

Asi za hodinu jsme byli nasazeni. Když u mě zjistili, že se můj stav zlepšil, všichni odešli a nechali mě samotného.

Večer dorazil vojenský lékař. Musel absolvovat dlouhou dvousetkilometrovou jízdu. Když mě našel na nohou, protože se mi vedlo lépe, tak se rozzuřil a začal na mě křičet: „Jste podvodník! Chcete se dostat domů, a proto si hrajete na nemocného!“

Byl jsem překvapený a pokoušel jsem se mu věc vysvětlit. Ale nedal se přesvědčit.
To, že mě považoval za podvodníka, bylo pro mě velmi hořké.

Z toho je vidět, jak je důležité, abychom nikoho lehkomyslně nesoudili. Měli bychom spíš mít na paměti radu Františka Saleského: „Kdyby mělo jednání tvého bližního tisíce tváří, ty máš vidět tu nejkrásnější!“

                                                                                       P. L. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefévre, Příběhy psané životem,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno