Navigace: Tematické texty P Příroda, stvoření Delší texty Bůh nám daroval život, abychom mohli být v čase a prostoru. (Tomislav Ivančič)

Bůh nám daroval život, abychom mohli být v čase a prostoru. (Tomislav Ivančič)

Hledám svůj původ, odkud pocházím a kam směřuji? Čí duch vymyslel můj život? Kdo jsem? Kdo mě jako první nazval mým jménem? Komu mohu skutečně radostně říci: "Můj otče"?

Ptám se slunce: Kdo tě stvořil?
Ptám se ptáků: Kdo vás obdaroval křídly?
Obracím se na moře: Kdo ti uložil být klidným, šumět, smát se, nebo bouřit? Jaké tajemství ukrýváš ve svých hlubinách?
Ptám se vesmíru: Kde je tvůj začátek a konec?
Ptám se hlubin země: Znáte vy tajemství svého počátku?
A vy, vrcholy hor, pokryté sněhem, vy bystřiny a potoky, ptám se vás, odkud pocházíte?
Pozoruji na jaře rozkvetlé ovocné stromy, zelená pole a lesy a ptám se jich: Kdo vás povolal k životu, kdo dýchá ve vašich srdcích?
Hledím na květinu na svém stole a ptám se jí: Co ty mi budeš vyprávět?
Pronikám ke svému srdci a při každém jeho úderu se ptám: Kdo tě uvedl do pohybu, abych já mohl žít?

Odpověď šumí jako moře. Vše oznamuje jen to jedno jediné poselství: On je náš počátek! On nás vymyslel! On nám daroval život, abychom mohli být v čase a prostoru. On, náš Bůh!

(Tomislav Ivančič, Abba, Lieber Vater, str. 40n)

Témata: Příroda, stvoření

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.