Bohu se nejvíce podobáme, když prokazujeme dobro těm, kteří nám to nemohou oplatit... - archív citátů

Navigace: Tematické texty B Bible, Boží slovo, Písmo svatéDelší texty Církev a Bible (Michael Špilar)

Církev a Bible (Michael Špilar)

V jakém vztahu k sobě stojí církev a Bible? Ve stručnosti se pokusíme dát Bibli pravé místo v životě církve. Nejdříve se podívejme na věc z pohledu vzniku. Jak to tedy bylo? Odkud církev získala Bibli? Spadla z nebe, nebo má nějakou zvláštní cestu vzniku, nebo ji napsal nějaký moudrý spisovatel?

Na počátku Bůh vodil svůj lid po svých cestách. Staral se o něj a dával mu poznat sama sebe. Bůh, ve své lásce k člověku, chtěl, aby jeho starost o člověka byla zvěstována i dalším pokolením a v posledku všemu stvoření. Pro lid bylo přirozené, že si vyprávěl o Božím díle. Tak se stalo, že každá nová generace poznávala Boha nejen ze své zkušenosti, ale i z života svých Otců. Předávali si Boží zjevení. Nejdříve si o Božím jednání jen vyprávěli. Po nějaké době si mezi nimi Bůh vybral a uschopnil jednotlivce k tomu, aby jeho slovo napsali. Bůh sám se staral, aby napsali právě to potřebné a nic navíc. Na psaní každé jednotlivé knihy se většinou podílelo více lidí a v různé době. A výsledek této dlouhé cesty je Bible jak ji známe dnes. Tady je tedy jeden důležitý poznatek. Bůh dal vyrůst Starému Zákonu uprostřed svého Starozákonního lidu. Starý Zákon není předlohou pro to jak má vypadat Boží lid, ale vznikl z Božího popudu uprostřed Božího lidu jako svědectví, proroctví a zjevení /povzbuzení, usměrnění.../. Židovský národ se na počátku neformoval podle Bible, ale Bible se tvořila v jeho nitru, podle toho jak v něm jednal Bůh.

A stejně tak je tomu s Novým Zákonem. Nový zákon nevznikl jako předloha jak má vypadat církev, ale jako výsledek Božího působení, v počátcích formování Církve. Bůh si obdobně jako u Starého Zákona vzbudil lidi, které Duchem Svatým uschopnil k zapsání toho co chtěl, aby bylo napsáno. Můžeme říci, že Bůh nejdříve napsal své slovo v životě lidí. Teprve pak bylo napsáno jako text. Bůh sám vepsal do srdcí lidí své slovo, které později bylo zapsáno i do knih Písma. Zkráceně můžeme říci, že Bible nevznikla mimo církev, ale uprostřed církve. Bible je "produkt" církve vedené Božím Duchem k sepsání tohoto díla. Bůh je ten od koho vychází iniciativa k napsání Bible.

A nyní se podívejme na celý problém z pohledu obsahu Bible. Písmo svaté je objemná kniha obsahující mnoho slov, ve kterých je ale ukryto pouze jedno jediné SLOVO. Bůh k nám ve slovech Písma svatého vyslovuje své jediné SLOVO, v němž se sděluje celý. SLOVO, které se stalo člověkem, KRISTA. Je zřejmé, že pro přítomnost Krista ve slově, má Bible své nezastupitelné místo v církvi. Přítomnost Krista v Božím slově je pro život církve obdobně důležitá, jako jeho přítomnost v Eucharistii. Církev, která by se vzdala Bible, jakoby se vzdala možnosti setkat se s Kristem ve slově. Nyní jeden příklad. Stejně jako je nesmyslné chtít po rybě aby plavala na suchu, bylo by nesmyslné chtít, aby církev žila plným životem bez Bible. Bibli potřebujeme v církvi číst abychom nezabloudili a žili plným životem. Bible je ukazatelem pro život. Nikoho tady nezrazuji od osobního čtení Bible, naopak. Pokud máme skutečně žít, je podmínkou nutnou žít osobně a zároveň uprostřed církve s Biblí. V Božím Písmě totiž stejně jako v těle Páně, v obou nachází celý křesťanský život svou potravu. (srv. Dei verbum)
(Michael Špilar)


Související texty k tématu:

Bible, Písmo svaté, Boží slovo

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sof 2,3;3,12-13; Žalm Žl 146,6c-7.8-9a.9b-10; 1 Kor 1,26-31
Mt 5,1-12a

Spojit se s mocnými a významnými, a tak se stát také mocnějším a významnějším – to je prastaré pokušení. Ale je i jiné pokušení: pohrdnout všemi, kdo jsou mocnější, úspěšnější nebo důležitější než my anebo já sám, a tak si pozvednout sebevědomí. Ani jedno pro nás není. Protože křesťan může a má být tím, kdo se s důvěrou připojil k tomu, kdo je největší a nejmoudřejší, i když jím mnozí pohrdají, tedy k Bohu. A právě Bůh je tak veliký a mocný, že si může dovolit i blízké přátelství s pohrdanými a ve světě nic neznamenajícími lidmi. Čím větší je naše vědomí o velikosti a moci Boží a čím větší je naše důvěra v něho, tím jsme svobodnější vůči mocným, úspěšným, bohatým a významným lidem tohoto světa. A tím lépe můžeme milovat ty malé a bezvýznamné, ať už se k nim počítáme nebo ne.

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatoblažejské požehnání (3.2.)

(1. 2. 2026) Na svátek sv. Blažeje (3. února) je možné udílet tzv. svatoblažejské požehnání...

Přímluvy 4. neděle v mezidobí, cyklus A / 1. 2. 2026

(30. 1. 2026) Povzbuzeni důvěrou, že Bůh zjednává právo utlačeným a dává chléb hladovým,[1] předložme mu naše modlitby:

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)
(30. 1. 2026) Svátek Uvedení Páně do chrámu (2.2.) se lidově nazývá Hromnice. Tento den se slaví i Světový den zasvěcených osob.

Byl odsouzen k smrti zastřelením, byl deportován na Sibiř: Fjodor Michajlovič Dostojevskij (+ 28.1. 1881)

(27. 1. 2026) Říká-li se, že člověk v životě neumírá jen jednou, pak to obzvlášť platí pro život ruského spisovatele Dostojevského,…

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2026) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí
(24. 1. 2026) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2026) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…