Citáty z knihy: Dar a tajemství (Jan Pavel II.)

„... To konejte na mou památku.“

Jaká „památka“? Víme, že tomuto výrazu je třeba dát přesný význam, který daleko přesahuje hranice prosté dějinné připomínky. Jsme zde v řádu biblické „památky“, jež zpřítomňuje samu onu událost. Je to památka - přítomnost! Tajemstvím tohoto zázraku je působení Ducha svatého, kterého kněz vzývá, když vztahuje ruce nad dary chleba a vína: „Posvěť svým Duchem tyto dary, které před tebe klademe, ať se stanou tělem a krví našeho Pána Ježíše Krista.“ Kněz tedy utrpení, smrt a vzkříšení Krista jen nepřipomíná; Duch svatý působí, že se na oltáři prostřednictvím služby kněze uskutečňují. Kněz jedná opravdu in persona Christi. Co Kristus vykonal na oltáři kříže a co předtím ustanovil ve večeřadle jako svátost, to kněz obnovuje v sile Ducha svatého. V té chvíli je jakoby obestřen mocí Ducha svatého a slova, která pronáší, nabývají téhož významu, jaký měla slova Kristova při poslední večeři.

…
Kněz jako správce „Božích tajemství“ slouží obecnému kněžství věřících. Hlásáním Slova a slavením svátostí, zvláště eucharistie, poučuje Boží lid o tom, že má účast na kněžství Kristově a zároveň jej pobízí, aby je plně uskutečňoval. Když po proměňování zazní slova: „Mysterium fidei“, všichni jsou vybízeni, aby si uvědomili jakousi zvláštní existenciální hutnost toho, co je to tajemství Krista, eucharistie a kněžství.

Nečerpá kněžské povolání právě odtud svou nejhlubší motivaci? Je to motivace, která je už celá přítomna ve chvíli kněžského svěcení, ale kterou je nutno vnitřně obnovovat a prohlubovat během celého života. Jen tak může kněz stále hlouběji objevovat velké bohatství, které mu bylo svěřeno. Po padesáti letech od svého kněžského svěcení mohu říci, že v onom Mysterium fidei nacházím každý den stále hlubší smysl svého kněžství. Tam je míra daru, a tam je také míra odpovědi, jakou tento dar vyžaduje. Dar je vždy větší'! A je krásné, že je tomu tak. Je krásné, že člověk nikdy nemůže říci, že plně odpověděl na tento dar. Je to dar a je to také úkol: vždy! Tohle si uvědomovat znamená plně žít své kněžství.
…

Hluboké očekávání člověka

Jestliže analyzujeme, co očekává současný člověk od kněze, vidíme, že je v něm v podstatě jedno jediné velké očekávání: touží po Kristu. To ostatní - co slouží na hospodářské, společenské a politické úrovni můžeme žádat po jiných. Od kněze žádá Krista! Má právo očekávat, že se o něm dozví především prostřednictvím hlásání Slova. Jak učí koncil: „Kněží mají především povinnost hlásat všem Boží evangelium“ (Presbyterorum ordinis, 4). Avšak hlásání směřuje k tomu, aby se člověk setkal s Ježíšem, zvláště v tajemství eucharistie, která je živým srdcem církve a kněžského života. Moc, jakou má kněz nad eucharistickým tělem Krista, je tajemná a nepochopitelná. Touto mocí se stává správcem největšího dobra vykoupení, protože dává lidem Vykupitele „in persona“, osobně. Slavení eucharistie je pro každého kněze nejvznešenějším a nejposvátnějším úkonem. A pro mne bylo slavení eucharistie již od prvních let kněžství nejen nejposvátnější povinností, ale především nejhlubší potřebou duše.

(Jan Pavel II.: Dar a tajemství, Nové město, Praha 1997)