Citáty z knihy: Experiment lásky (Anton Srholec)

Musíme v sobě mít vášeň budovat lepší svět. Vezli jsme se na jedné velké lodi. Byli jsme na ní šťastní a spokojení. Naší úlohou bylo jen bránit tu správnou loď proti jiným, které nedojedou do přístavu, děkovat za milost, že máme jízdní lístek, a poslouchat, aby s námi nebyly problémy.

Stará loď má trhliny. Vtrhli na ni piráti a víme, že i jiné lodě plavou k přístavu. Co teď? Opravovat loď, nebo ji opustit a plavat na vlastní pěst na nekonečném moři? To jsou problémy, které jistě trápí mnohé. Je třeba věřit, že když budeme věrní, poctiví, pravdiví, můžeme i na této lodi dorůst ke svobodě a k naplnění svého života a tedy k záchranně. Jedno je skálopevně jisté, totiž že jen Bůh nám může ve své dobrotě a milosrdenství zachránit naši ohroženou loď. (12)

…
Jeden za druhým ztroskotávají lidé, kteří se kdysi rozhodli obětovat všechno pro Krista. Tato tvrdá realita, v které nám je dopřáno žít, obrušuje každý falešný idealismus, jestliže člověk zápasí, aby měl to světlo v sobě. Ze své podstaty se nedá žít. Shoříš jako svíčka. Podobenství o lampách v rukou moudrých panen je moudré i tím, že olej se má šetřit, že je možné si ho nakoupit, že noc je hluboká a cesta daleká. Nás vybavili, jako bychom měli zdolat Babu nad Pernekom, zatímco je před námi hotový Mount Everest. Budoucnost nám v tomto směru připraví stále nové a často smutné překvapení. Naštěstí jsou tu lidé, kteří toho ani tolik neslibovali a v pokoře rostou ke křesťanské dospělosti, moudří, hlubocí, pravdu milující, často předčící nás, kteří máme tyto hodnoty nést a hlásat. (19)

…
Lidstvo dospělo k racionálnímu organizování a prožívání života. My bychom mu dali danajský dar, kdybychom mu dali víru přeměněnou na racionalitu. Místo víry vědu. My musíme svět pochopit takový. jaký je, neodsoudit ho, jen mu předkládat nové otázky. (30)

…
V genofondu člověka a mechanizmů jeho osobnosti je naštěstí zakódován i určitý religiózní, fideistický princip, který je třeba rozvíjet, který patří všem lidem a je jim společný podobně jako genofond lidského rodu. Tento religiózní princip vyžaduje zcela jednoznačně uplatňovat pluralitu cest v zápase o jednu pravdu, kterou je Kristus. /Jozef Porubčan v doslovu knihy/ (65)

…
Víra se v dnešním světě stává vědou, dokonce jedinou vědou o skutečném životě. (60)

…
K jednotě podstatně přispějeme svou hlubší lidskostí živější vírou. Tedy ne kdo má více pravdy, ale kdo má živější víru a lásku. (58)

…
Dokazování je pozůstatek racionalistické éry. Náboženství se povýšilo na ideologii. Učilo se jako jiné předměty ve škole. Bylo to pěkné, ale ne úplné. Je to redukce - pars pro toto. Víra v Boha je kultura života. Stařenky toho mnoho nevědí, ale milují Boha a lidi celým svým srdcem. Děti ve škole neučím otázky o odpovědi z katechizmu. Poukazuji jim na Boží lásku k nám a ukazuji jim gesta a rány Pána Ježíše. On je náš nejlepší učitel.

(Anton Srholec: Experiment lásky, Na ceste 1989, 34)