Citáty z knihy: Pomozme si navzájem (Reinhard Abeln, Anton Kner)

Jedno africké přísloví v sobě ukrývá hlubokou životní moudrost: „Nejlepším lékařem pro člověka je člověk.“

…
Každý bychom měli svá srdce přizpůsobit druhému, kdykoliv ho potkáme - být tu plně pro něho, sloužit mu. Silnice mezi Jeruzalémem a Jerichem je všude. Jsou jich statisíce.

…
Jsme Božím obrazem - ale Bůh je láska. Proto jsme i my stvořeni pro lásku. Kdo nemiluje, míjí se se svou podstatou. Může sice mnohého dosáhnout, ale nežije tím, co je mu
nejvlastnější.

…
Známý ruský spisovatel, Fjodor Michajlovič Dostojevskij ( 1821-1881), patří také k těmto velkým vzorům: V roce 1849 byl odsouzen k smrti. Už vystoupil na popraviště, u kterého se shromáždil dav lačný podívané. V posledním okamžiku však došlo omilostnění. Přátelé se ho později vyptávali, co cítil tváří tvář smrti. Odpověděl, že jeho srdcem projela vlna soucitu. Řekl doslova: „Vy lidé přece nemůžete učinit vůbec nic, kvůli čemu bych vás mohl přestat milovat.“

…
Láska je ctnost, kterou člověk nemá jednou provždy, nýbrž se o ni musí každý den znovu starat. Kdo to činí, kdo především v modlitbě prosí o schopnost k lásce, smí očekávat, že jeho život dostane „tvář“, najde „styl a formu“ a tak se vydaří.
To, co bylo řečeno, můžeme shrnout spolu se zesnulým biskupem diecéze Rottenburg-Stuttgart: „Smysl života nalezne ten, kdo vděčně přijímá lásku a rozhodně se ji snaží uplatňovat. Pravá láska nemyslí na žádný účel; nepošilhává po prospěchu, je bezvýhradná.“

…
Stejnou měrou, jako se otevíráme lásce k lidem, stává se pro nás opět věrohodnou i láska Boží. Ano, abychom řekli pravdu, liská láska je jediným důkazem Boha, který je dnešní svět ochoten přijmout. /Gertrud von le Fort)

…
Láskaje těžká. Matka Tereza, velká řeholnice z Kalkaty, jednou řekla: „Láska začíná tam, kde bolí.“ To znamená: Začíná tam, kde druhý na sobě nemá už nic hodného lásky; kde ho nemůžeme vystát; kde někomu velice ublížil; kde nás zklamal či se stal dokonce naším nepřítelem; kde vyprchala náklonnost; kde by člověk nejraději utekl ...

…
Květ a plod jsou víc než země; ale bez země by nebyly.
Opravdové, dobré slovo je víc než mlčení; bez mlčení by však nebylo.
Láska je víc než mlčení a slovo; bez ní se mlčení stává ledem a mluvení větrem. / Max Rössler/

…
Svět se skládá ze samých příležitostí k lásce. /Sören Kierkegaard/

…
Jak útěšně naproti tomu zní jeden příběh z čínských pohádek: Když se zdála válka mezi dvěma sousedními zeměmi nevyhnutelná, vyslali vojevůdci obou stran vyzvědače, aby vyslídili, kde by se dalo nejsnadněji k sousedům vpadnout.
Zvědové se vrátili zpět a na obou stranách ohlásili totéž: Je pouze jedno místo na hranici, které se k tomu hodí. „Tam ale,“ oznamovali, „bydlí hodný rolník v malém domku se svou půvabnou ženou. Mají se rádi a říká se, že jsou to ti nejšťastnější lidé na zemi. Mají jedno dítě. Když poženeme přes jeho pozemek, zničíme štěstí. Proto nemůže být válka.“ - Tak se vojevůdci usnesli, a jak každý pochopí, k válce nedošlo.

…
Aby se člověk stal člověkem, potřebuje důvěryhodné přijetí druhým člověkem.

…
Nejsnáze projevuje důvěru ten, kdo ji sám opakovaně okoušel! (totéž se dá říct i o lásce: jen ten, kdo je milován, může milovat, jen ten, kdo je chtěný a vítaný, vítá druhé!)

…
„Radostné srdce je zpravidla výsledek srdce hořícího láskou.“ /Matka Tereza/

…
Ať od vás odejde každý šťastnější, než když k vám přišel. /Matka Tereza/

…
Pane, dej mi milost

- abych nehledal u druhých útěchu, ale utěšoval je; abych nehledal
pochopeni,
ale snažil se
druhé chápat;
abych nehledal lásku,
a1e ze srdce
miloval!
Amen.
Papež Pius XII.

…
Ruská legenda vypráví: Jeden bohatý muž myslel i při umírání jen na to, na co myslel celý život: na peníze. Posledními silami uvolnil klíč ze šňůrky, kterou nosil na krku, pokynul služce, ukázal na truhlu vedle svého lůžka a rozkázal, aby mu velký měšec s penězi položila do rakve.
V nebi pak spatřil dlouhý stůl, na kterém byla ta nejvybranější jídla. „Řekni, co stojí chléb s lososem?“ zeptal se.
„Jednu kopějku,“ zněla odpověď. „A sardinka?“ „Také tolik.“
„A co paštika?“ „Všechno jednu kopějku.“ Spokojeně se zašklebil. Jak laciné, pomyslel si, tak nádherně laciné! A nabral si celý talíř. Když však chtěl zaplatit jedním zlaťákem prodavač si minci nevzal. „Starče,“ řekl a potřásl hlavou: „Málo ses v životě naučil!“ „Co to má znamenat?“ mumlal stařec. „Nejsou mé peníze dost dobré?“ Nato uslyšel odpověď: „My tu bereme jen peníze, které člověk rozdal.“

…
„Lásku si nemůžeš koupit. Láska, za kterou zaplatíš, už není láska. /Phil Bosmans/

…
„Bez lásky jsme sami sobě břemenem, láskou se neseme navzájem.“ /Aurelius Augustinus/

(Reinhard Abeln, Anton Kner: Pomozme si navzájem, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 120)