Citáty z knihy: Tady a teď (Henri J. M. Nouwen)

Malé děti, které si spolu hrají, nám ukazují radost právě z toho, že jsou spolu. Jednou jsem dělal rozhovor s umělkyní, kterou velmi obdivuji, a její pětiletá dcerka mi řekla: „Udělala jsem z písku narozeninový dort. Ted' musíš jít se mnou a dělat, jako že ten dort jíš a že ti chutná. Bude to legrace!“ Matka se usmála a řekla: „Měl byste si s ní jít hrát, než začneme s rozhovorem. Možná vás poučí víc než já.“

Prostá a upřímná radost malého dítěte nám připomíná, že Bůh vyhledává místa, kde jsou úsměvy a smích. Úsměvy a smích otvírají brány království. Proto nás Ježíš volá, abychom byli jako děti.

…
Být překvapen radostí je něco zcela jiného než naivní optimismus. Optimismus je postoj, který nám dává víru, že zítra se všechno zlepší. Optimista říká: ,Válka skončí, vaše zranění se vyléčí, krize pomine, epidemie se zastaví ... Všechno se brzy zlepší.“ Optimista může mít pravdu nebo se mýlit, ale ať už má pravdu nebo ne, nemůže ovlivnit okolnosti.

Radost nevychází z pozitivních předpovědí o stavu světa. Nezávisí na příznivých nebo nepříznivých okolnostech našeho života. Základem radosti je duchovní vědomí, že zatímco svět, ve kterém žijeme, je zahalen v temnotě, Bůh překonal svět. Ježíš to říká nahlas a jasně: „Na světě budete mít těžkosti, ale radujte se, já jsem přemohl svět.“

…
Radost a naděje jsou v důvěrném vztahu. Zatímco optimismus nás přesvědčuje, že v životě se brzy věci změní k lepšímu, naděje nás zbavuje potřeby předpovídat budoucnost a umožňuje nám žít v přítomnosti s hlubokou vírou, že Bůh nás nikdy neopustí, ale splní největší přání našich srdcí. Z tohoto hlediska je radost plodem naděje. Věřím-li hluboce, že Bůh je dnes skutečně se mnou, drží mě bezpečně ve svém božském objetí a provází mě na každém kroku, mohu se přestat obávat toho, co bude zítra, co se stane za měsíc nebo za rok. Mohu být naplno tam, kde jsem, a zaměřit svou pozornost na mnoho důkazů Boží lásky uvnitř a kolem mě.

(Henri J. M. Nouwen: Tady a teď, Zvon, Praha 1997, 27-28)