Bůh se nezlobí, když se nepomodlíš… - archív citátů

Navigace: Tematické texty N NadějeDelší texty Doufám, že… (Anselm Grün)

Doufám, že… (Anselm Grün)

Francouzský existencialista Gabriel Marcel nastínil na základě své křesťanské víry filosofii naděje. Rozlišuje v ní absolutní doufám od doufám, že... První, absolutní pojem směřuje k tomu, že se my, lidé, cítíme spoutáni, avšak doufáme ve světlo a svobodu nikoli ve smyslu nějakých vnějších objektů, nýbrž ve smyslu prosvětlení naší existence a osvobození nitra. Marcel ji staví do protikladu k optimismu. Optimista je skálopevně přesvědčen, že "se to nějak zařídí". Hledí na věci se zcela určitým postojem. Doufající člověk naopak stojí uprostřed procesu vznikání. Pravá naděje se nevztahuje k určité konkrétní události, která má teprve nastat, ale k obnovení vlastní existence a života jako takového. Může existovat pouze tam, kde se zároveň objevuje i pokušení zoufalství.

Jestliže otec, jehož syn odešel do ciziny a už dlouho mu nenapsal ani řádek, stále ještě doufá, že mu listonoš jednoho dne od něho přece jen přinese nějakou zprávu, může být zklamán. Jakmile máme jasnou představu o tom, jak má být naše naděje konkrétně naplněna, ocitáme se v nebezpečí, že ji zaměníme za pouhé přání. Gabriel Marcel je přesvědčen, že naděje přesahuje možnosti naší představivosti. Měli bychom si přestat vytvářet přesné představy o tom, v co doufáme. Doufá -li nemocný v to, že se po určité době uzdraví, propadne zoufalství, nestane-li se tak. Byla-li jeho konkrétní naděje zklamána, je konfrontován se skutečnosti, že proti zoufalství není žádného léku. Doufat tedy není totéž, co upnout se na něco konkrétního (například na zmíněné uzdravení), ale znamená to mnohem víc: překročit své představy. Idea uzdravení tak projde proměnou a očištěním. Přestože se okamžitě neuzdravím, neznamená to, že je všechno ztraceno. Z naděje postupně vyrůstá tušení hlubšího uzdravení, jež nemůže být zdoláno žádnou chorobou. Komu se podaří překročit své konkrétní představy a oprostit své doufání od jakýchkoli mezí, ten zakusí jistotu a pokoj "čelící zásadní nejistotě plynoucí z touhy vlastnit" (Marcel, s. 55). Předpokladem absolutní naděje je tedy víra. Bez ní nelze pomyslet ani na jakoukoli naději přesahující tento svět.

Gabriel Marcel si nedokáže tuto ctnost představit mimo společenství a bez lásky. "Doufám" je součásti každého "doufám v tebe", a konečně "doufám v tebe kvůli nám". Ona mi nedovolí zůstat jen u sebe a sám se sebou, ale otvírá mne výměně s druhými a konečně vztahu k Bohu, základu mého bytí. Marcel zastává názor, že postoj "vlastnictví" naději hubí. Pouze ten, kdo se osvobodil z okovů vlastnictví v jakékoli podobě, je s to "zakusit božskou lehkost bytí v naději" (Marcel, s. 78). Rovněž filosof ji chápe jako božský dar a zároveň výzvu, již lze odmítnout. Osvědčí se pouze v součinnosti "dobré vůle, jež je naším jediným možným přínosem, a iniciativ, jejichž původ neleží v okruhu naší moci, protože vyrůstá ze stejných kořenů jako hodnoty milosti" (tamtéž. s. 81). Marcel tím otevřel filosofii naděje teologické reflexi o základních křesťanských ctnostech a také filosofickou cestou ukázal, že právě tuto ctnost nelze předpokládat bez víry a lásky.


***
Se svolením převzato z knihy: Víra, naděje, láska, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
 


Související texty k tématu:

Naděje

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Gn 18,1-10a; Žalm Žl 15,2-3a.3b-4.5bc; Kol 1,24-28
Lk 10,38-42

Spor Marie a Marty se často dotýká lidí, kteří se s pečlivostí starají o ostatní. Jejich snaha nejen že není pochválena, ale stane se dokonce předmětem výtky. Bez jejich péče by však host nebyl pohoštěn. Nejednou se tak starostliví lidé cítí poškozeni. Ježíš ale svá slova směřuje za rámec drobných domácích hádek, kdo měl co udělat. Běžně se totiž stává, že množství starostí o drobnosti, o chod domácnosti, práci… nás natolik zaměstná, že si neuděláme čas na Boha. Nejde o to, že bychom měli zanedbávat úklid, vaření, úkoly v práci či ve škole. Jde o míru, intenzitu starostlivosti, se kterou tyto drobné úkoly vykonáváme. Nikdy nebude všechno hotové! Neznamená naše snaha, že nezbyde čas na Boha, na ty, které máme rádi, ani na radosti, na které jsme se těšili?

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2025) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. 

Prorok svatý Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2025) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby…

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2025) z kláštera Compiègne u Paříže. Jejich následovnice jsou i dnes stále na celém světě.

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2025) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2025) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Přímluvy dle aktuálního dění pro 14. neděli v mezidobí, cyklus C / 6.7.2025

(4. 7. 2025) Ježíš poslal své učedníky hlásat evangelium a zvěstovat Boží pokoj. V síle tohoto poslání se obraťme k Bohu…

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)
(4. 7. 2025) svátek 5.7.