Vylej před Bohem své srdce "Lidé, doufejte v Boha v každé době, před ním vylejte své srdce, - archív citátů

Navigace: Tematické texty O ObráceníDelší texty Doufat znamená ... (Raniero Cantalamessa)

Doufat znamená ... (Raniero Cantalamessa)

Musíme doufat, že i v našem životě se může něco změnit, že není pravda, že vše bude osudově pokračovat, jak to bývalo vždycky, a pro nás se nikdy neobjeví nic nového po sluncem. Doufat znamená věřit, že "tentokrát" to bude jiné, i když jsi věřil už stokrát a pokaždé ses zklamal. Možná ses už v minulosti tolikrát v srdci rozhodl vydat se na "svatou pouť" obrácení; o Velikonocích, při duchovních cvičeních, po významném setkání, a dal ses do běhu, jako bys chtěl přeskočit příkop, a jak ses přibližoval k jeho okraji, cítils, že ztrácíš rychlost, a pokaždé jsi hořce dopadl zpět na egyptský břeh. Jestliže přes to všechno doufáš, pohneš Božím srdcem a Bůh ti přijde na pomoc. Bůh je pohnut nadějí svých stvoření. (1O9-1O) ...

Žádný pokus, ani když vyšel naprázdno, není marný a zbytečný, pokud je upřímný. Bůh pamatuje na každého a jeho milost bude jednoho dne úměrná tomu, kolikrát jsme sebrali odvahu začít znovu, jako kdyby sto zklamání nic neznamenalo. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina - stojí psáno - nabývají nové síly; vznášejí se jako orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení (Iz 4O,31). (11O)

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 1O9-11O)


Ale co to znamená "kát se"? Původní slovo metanoein ukazuje na změnu úmyslu, smýšlení. Nejde však o záměnu našeho úmyslu za jiný náš úmysl, odlišný od předchozího, ani o záměnu našeho smýšlení za jiné naše smýšlení, nebo našeho soudu za jiný náš soud. Jde o nahrazení našeho úmyslu úmyslem Božím, našeho smýšlení Božím smýšlením a našeho soudu Božím soudem. Ano, kát se znamená vnořit se do Božího úsudku. Bůh má určitý úsudek o nás, našem duchovním stavu i o našem chování. Jedině on soudí naprosto a absolutně pravdivě, jen on zná celé naše srdce, naše provinění i polehčující okolnosti. Bůh o nás ví všecko. Kajeme se tehdy, když přijmeme za svůj Boží úsudek o nás samotných se slovy: Můj Bože, podřizuji se tvému soudu. Jsi spravedlivý ve tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu (srv. Ž 51,6). To způsobuje jakési "proklátí", otevřenou ránu v srdci; abychom totiž mohli dát zapravdu Bohu, musíme popřít sami sebe, zemřít sami sobě. I proto, že jakmile se vnoříme do Božího úsudku, vidíme, co je hřích, a zděsíme se. Boží soudy - praví žalm - jsou nezměrná, propastná tůň (srv. Ž 36,7). (136)

...Duch svatý, ohnivý prst Boží, se dotýká našeho srdce - našeho svědomí - v místě, které zná jen on, a otevírá ho světlu pravdy. Tehdy hříšník dochází k novému "poznání" sebe samého: Doznávám se ke svým nevěrnostem... Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé v tvých očích. ... Zázrak pokání je v tom, že jakmile se člověk postaví sám proti sobě, Bůh ho začne hájit, brání ho před obviněními, dokonce i před tím, z čeho člověka viní jeho vlastní srdce (srv. 1 J 3,2O a násl.). Jakmile syn z podobenství vyřkl: "Otče, zhřešil jsem!", otec hned odpověděl: "Přineste ihned nejlepší oděv..." (srv. l 15,21 a násl.) (137)

...Ve skutečnosti se i psychologickým výzkumem čím dál jasněji přesvědčujeme o tom, že vědomí viny a kajícnost - jestliže jsou opravdu čisté a svobodné - jsou city navýsost lidské a konstruktivní. Kajícnost je daleka toho, aby člověka uvrhla do chorobných stavů pasivity a sebezraňování, naopak je sama pramenem , ze kterého můžeme neustále čerpat sílu k obnově života. Nic neosvobozuje k naději a důvěře tolik, jako to mohou učinit slova: Zhřešil jsem, chybil jsem. ...Jestliže mýliti se je lidské, pak uznat chybu, kát se, je ještě lidštější. (138-39) ...

Dokud v sobě člověk zadržuje hřích a odmítá ho přiznat, je jím stravován a soužen, ale jakmile se rozhodne ho vyznat Bohu, vrátí se k němu pokoj a spása. ...Chtít se kát je už samo o sobě pokáním. (138)

(Raniero Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 136-38)


Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 7,55-60; Žalm 97; Zj 22,12-14.16-17.20
Jan 17,20-26

„Aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich…“ Boží láska mezi Otcem a Synem je Duch svatý, není to věc, cit, emoce, ale někdo – božská osoba, ten, který tepe Božím životem. Tento dar nám Ježíš vyprošuje. Snaží se nás tak vtáhnout do Božího života. To jde? Ale vždyť to je cíl celé Ježíšovy mise: abychom měli účast na radosti, plnosti Božího života. To není teorie, hezké čtení k nedělní kávě, ale skutečnost, která mnohým lidem dala sílu vydat se pro Boha, evangelium, hlásání naděje i na smrt. K tomu jsme dnes pozváni!

Zdroj: Nedělní liturgie

Letnice, Svatodušní svátky...

(29. 5. 2022) O Letnicích křesťané slaví slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes)…

Sestra Maria Restituta Kafková – dobře zpracovaný dokument k poslechu

Sestra Maria Restituta Kafková – dobře zpracovaný dokument k poslechu
(24. 5. 2022) Gestapo si pro ni přišlo na operační sál. Smrt našla pod gilotinou. Řeholnice Marie Restituta Kafková…

26. KVĚTNA - SV. FILIP NERI

(24. 5. 2022) Filip Neri se narodil dne 21. července roku 1515 ve Florencii v rodině Františka a Lukrecie z Mosciana. O jeho dětství…

Svatodušní novéna

(23. 5. 2022) Od pátku po slavnosti Nanebevstoupení Páně se celá církev po devět dní modlí o nové vylití Ducha svatého. Podklady k…

Světový den sdělovacích prostředků

Světový den sdělovacích prostředků
(22. 5. 2022) Světový den sdělovacích prostředků se připomíná vždy na 7. velikonoční neděli, neboli týden před Slavností seslání Ducha…

Nanebevstoupení Páně

(22. 5. 2022) Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Následující den začíná "novéna" -…