Jak poznat Boží plán se mnou?

Jaký plán má se mnou Bůh?

 

Řekli jsme si, že Bůh připravil pro každého člověka originální plán. Mohli bychom říci, že ten se skládá ze dvou cílů: Bůh si přeje, abychom byli svatí a abychom splnili poslání, kterým Ježíš pověřuje každého z nás.

 

Bůh chce, abychom byli svatí, aniž bychom přitom ztráceli svou originální duchovní identitu. Chce, abychom dosáhli svatosti způsobem, který určil každému jednomu z nás, abychom se navzájem nekopírovali. O svatosti promluvíme podrobněji v následující kapitole. Zatím zdůrazněme pouze to, že cílem svatosti je přijít k Ježíšovi a skrze něho k nebeskému Otci. Cíl je pro všechny týž, avšak cesty se různí. Každý z nás přichází k Otci vlastní cestou. Hovoříme-li o svatosti, mluvíme o Božím plánu a Boží vůli v našem životě, nikoli v životech druhých.

 

Bůh si přeje, abychom v životě plnili osobní poslání, kterým nás pověřil a které můžeme splnit skutečně pouze my. Všeobecné povolání a poslání přivádět lidi k Ježíšovi – Cestě, Pravdě a Životu – můžeme naplňovat pouze díky přijetí a realizaci osobního povolání a poslání v souladu s Božím plánem.

 

 

Jak poznat Boží plán?

 

Možná si často klademe otázku: „Jak mohu poznat a odhalit Boží plán se mnou? Jak jej mám poznat?“ Myslím, že touto otázkou se dostatečně zabývá duchovní literatura. Pokusme se na ni odpovědět velice prostě. Bůh nám nikdy neodhalí celý plán najednou, činí tak po krocích. Pomáhá nám, abychom se krok za krokem dokázali do jeho plánu zapojovat.

 

Představme si závratně vysoké schodiště. Ani nedohlédneme tam, kde končí. Nedokážeme spočítat všechny schody. Celé schodiště pohledem neobsáhneme, a to je dobře – možná že kdybychom je uviděli celé, vzalo by nám to odvahu. Postupně se nám odhaluje pokaždé jenom následující schůdek. Vystoupíme-li na první, uvidíme před sebou druhý. Ale kdybychom se nevyškrábali na ten první, nikdy bychom se nedověděli, z kolika schodů se skládá celé schodiště. V životě je to tak, že někteří lidé odcházejí z tohoto světa, aniž by se dověděli, jaký plán s nimi Bůh měl, a to jen proto, že neměli čas nebo odvahu zdolat celé schodiště svého poslání.

 

Bůh před námi odhaluje svůj plán postupně, a to v závislosti na hloubce našeho vztahu s ním. Často nejsme s to vnímat, co nám Bůh říká. Domníváme se, že mlčí. On ale mluví – a my jako bychom měli v uších vatu. Jsme zablokovaní. Čím dřív se uvolníme, čím budeme svobodnější a čím bude náš vztah s Bohem důvěrnější, tím lépe dokážeme naslouchat a vnímat jeho plán tak, jak se před námi bude postupně odhalovat.

 

Už jsme si řekli, že nikdo z lidí není s to vymyslet si pro život lepší plán než ten Boží. Často se stává, že ho nepochopíme a bouříme se proti němu. Když si však uvědomíme, že Bůh chce pro své děti jen to nejlepší, měli bychom jeho plán ochotně přijmout, osvobodit se od překážek a začít Pánu naslouchat.

 

Uveďme si několik příkladů. Žije-li někdo v manželství, je to pro něho to nejlepší. Je-li někdo svobodný v souladu s Božím plánem, je to pro něho to nejlepší. Mají-li manželé děti, je to pro ně to nejlepší. Nemají-li děti, i to je pro ně nejlepší. Dokážeme to pochopit? Není snadné to přijmout. Ne vždycky se dokážeme ztotožnit se svým životním stavem. Není vůbec nic špatného na tom, že se v této situaci obrátíme se svými přáními na Boha. Je tedy naprosto v pořádku, prosí-li svobodná slečna Boha, aby jí poslal životního partnera. Chyby se nedopouštějí ani bezdětní manželé, když prosí, aby je Bůh požehnal dítětem. Boha můžeme prosit o cokoli, o čem si myslíme, že je to pro nás dobré. A pokud se to nenaplní, odevzdejme se do Boží vůle: „Pane, vím, že chceš pro mě jen to nejlepší. Pomoz mi přijmout tvůj plán. Odpusť, že se někdy chovám, jako bych byl chytřejší než ty.“

 

Boží plán můžeme přirovnat ke srolovanému koberci, který se před námi postupně rozvíjí. Ani Boží plán nevidíme okamžitě do detailu a celý, ale odhaluje se před námi postupně podle míry důvěrnosti našeho vztahu s Bohem. Dokážeme-li být po celý den naladěni na Boha a jeho vůli, postupně si začneme všímat jeho vedení po cestách, o kterých jsme neměli ani tušení.

 

Jako příklad můžeme opět uvést izraelský národ. Izraelité znali začátek i konec Božího plánu. Výchozím bodem byl odchod z Egypta, cílem zaslíbená země. Vůbec však netušili, že je mezitím čeká poušť, místo nečekaných překvapení. Ani Mojžíš nevěděl, že putování do zaslíbené země potrvá čtyřicet let. Možná předpokládal, že do cíle cesty dorazí tak za dva roky. Byl ale neustále ve spojení s Bohem a ten mu každodenně zjevoval, kam se mají vydat, jak dlouho mají putovat a jak dlouho odpočívat. Mojžíš dostal od Boha pokyn: „Přes den jdi za oblakem a v noci za ohnivým sloupem!“ Stejná výzva platí i pro nás dnes: odvrátíme-li pohled od Boha, našeho denního oblaku a nočního ohnivého sloupu, zabloudíme.

 

Často bychom rádi věděli, co nás čeká zítra, zato v přítomné chvíli se vůbec neptáme, jak prožít dnešek. Ptáme se Boha: „Pane, cos mi připravil na zítřek? Co máš se mnou v plánu?“ Přitom se už zpravidla neptáme, co Bůh očekává od nás dnes, právě teď. Děláme si starosti, co asi přinese zítřek, a dočista zapomínáme na dnešek. Netvrdím, že se nemáme zajímat o budoucnost, o příští dny, avšak prožívat přítomnost znamená postavit se na schůdek, který máme bezprostředně před sebou. Už jsme si řekli, že nevystoupíme-li na první schod, neodkryje se před námi druhý.

 

Chceme-li následovat Ježíše, musíme mu opravdu věřit. Nesmí nám chybět důvěra v Boží vedení, a to ani tehdy, když náš život nabírá úplně jiný směr, než jsme předpokládali. V důvěře bychom měli přijímat pravdu, že to, co se děje právě tady a teď, je pro nás nejlepší – nejen v konkrétních okolnostech, ale i z pohledu našeho osobního povolání, věku a povahových rysů. Bůh si neustále přeje pro každého z nás jen to nejlepší, a právě to má v plánu.

 

Při poznávaní Božího plánu nám mohou pomáhat i konkrétní životní okolnosti a lidé kolem nás. Bůh k nám často promlouvá i skrze Písmo a vnuká nám svou vůli při meditaci nebo osobní modlitbě. Bůh k nám může promlouvat opravdu tím nejrůznějším způsobem. Nelze však očekávat, že s námi bude mluvit tak, jak my si to naplánujeme. Možná se stane, že otevřeme Písmo, a přitom v něm nenajdeme vůbec nic, co by vneslo světlo do naší situace. Okamžitě máme po ruce slova: „Bůh mlčí, nechce mi nic říct.“ Jak je pošetilé snažit se diktovat Bohu způsob, jak má s námi mluvit! Možná to nechce udělat skrze Písmo, ale prostřednictvím jiné okolnosti. A možná nám v dané chvíli opravdu nechce říci vůbec nic a osloví nás až později. Písmo je jedním ze způsobů, kterými Bůh zaručeně promlouvá k člověku. Zdaleka to však není způsob jediný. Bůh není automat, kde po zmáčknutí knoflíku okamžitě vypadne odpověď. Projevuje se svrchovaně, kdy a jak sám chce. V konkrétní situaci nám možná konkrétně radí, jak prožít dnešek, jenomže my si zacpáváme uši našeho srdce, protože bychom rádi slyšeli to, co máme udělat až zítra. Ale třeba nám Bůh nechce říct nic o zítřku, protože nám potřebuje zjevit něco pro dnešek, jenomže ten my ignorujeme. Budeme-li se však snažit věrně následovat Ježíše, naučíme se naslouchat mu a rozumět jeho slovům.

 

Je úžasné následovat s důvěrou Ježíše, protože on jediný nás nikdy nezklame. Cesta s ním nás obohatí o mnohé zkušenosti a zážitky. Některé budou příjemné, jiné těžké. Ale Ježíš je stále s námi a vede nás k Otci.

 

 

I ďábel má pro nás plán

 

Rád bych upozornil na to, že nejenom Bůh má pro nás připravený plán. Ten má totiž i ďábel. Také pro něho jsme objektem zájmu. Bůh si přeje, abychom ho následovali, jenomže o totéž usiluje i ďábel. Pouze na nás záleží, zda se rozhodneme pro Boží plán lásky, nebo pro ďáblův plán zkázy.

 

Ďábel na nás útočí s jasným záměrem zničit nás. Zná naši povahu, schopnosti i slabé stránky. Samozřejmě neútočí na oblasti, ve kterých jsme silní, ale na naše slabiny. Svůj destruktivní plán buduje na našich slabostech. Jeho jediným cílem je odvést naši pozornost od Ježíše, znechutit nás a odradit od snahy následovat. Pokud se mu nepodaří změnit směr naší cesty za Ježíšem, bude se snažit aspoň nás zastavit a zabránit nám v postupu. Dopouštíme-li se hříchu, přestupujeme z Božího plánu na ďáblův plán.

 

Pokud jsme podlehli zlu hříchu, znamená to, že ďábel naplnil svůj záměr, kterým se nás snaží přivést k fyzické, duševní nebo duchovní zkáze. Proto musíme být velice obezřetní a neustále zkoumat, jaký plán ve skutečnosti plníme. Abychom to lépe pochopili, uvedu praktický příklad. Jakýsi věštec nám sdělí, že zemřeme v pětatřiceti letech, a my mu uvěříme. Budeme k němu dále docházet, postupně přestaneme chodit na mši a ke svátostem. Stali jsme se součástí ďáblova plánu. Opravdu se totiž může stát, že zemřeme v pětatřiceti letech, avšak v této situaci je mnohem pravděpodobnější, že zemřeme už ve čtyřiatřiceti – na infarkt. Pokud se však dokážeme vymanit z vlivu věštce a zříci se všeho, co s ním souviselo, navracíme se k Božímu plánu. Vyznáme-li, že jsme zhřešili pokusem poznat svou budoucnost, a přijmeme-li Ježíše za svého jediného Spasitele, nestane se nám nic zlého, protože jsme se osvobodili od ďáblova plánu a přijali ten Boží. Je možné, že ďábel-vrah skutečně naplánoval, že odejdeme z tohoto světa v pětatřiceti. Podle Božího plánu se však máme dožít šedesátky nebo sedmdesátky, protože podstatou jeho plánu, diametrálně odlišného od ďáblova, je jeho láska a naše dobro.

 

Je velice důležité si uvědomit, že nelze přecházet na ďáblovu stranu, ale že je zapotřebí vytrvat na Boží straně. Z našich skutků je patrné, zda jsme na Boží nebo na ďáblově straně. Záleží na tom, koho posloucháme. Posloucháme-li ďábla, stojíme na jeho straně, posloucháme-li Boha, jsme na Boží straně. Důležitý je postoj srdce, nikoli to, zda nosíme u sebe medailku nebo růženec. Tyto předměty nejsou magické prostředky, pouze nám mají připomínat, že jsme Boží děti a že máme poslouchat jedině Boha.

 

Boží plán je vždycky plánem lásky, avšak Bůh nikoho nenutí jej přijmout. Dává nám svobodu, ve které jej můžeme přijmout i odmítnout. Přestože Pán chce pro nás to nejlepší, máme svobodu rozhodnout se pro nebo proti, protože jeho plán je založený na lásce. Zbavíme-li lásku svobody, nelze dále hovořit o lásce. Kdyby nás Bůh nutil milovat ho, nebyla by to láska. Pošetile jednají někteří mladí, kteří vyhledají věštce s požadavkem: „Udělejte něco, aby mě přítelkyně měla opravdu ráda a zůstala se mnou.“ Kdyby s tebou přítelkyně měla zůstat jen na základě duchovní svázanosti, kterou věštec vytvořil, není řeči o lásce. Kdyby nás někdo miloval jen proto, že nemá jinou možnost, není to láska. Je tedy nanejvýš hloupé připoutávat k sobě druhého násilím. Této metody využívá ďábel, nikdy však Bůh. Bůh je láska, ďábel je nenávist.

 

Se svolením převzato z knihy: Elias Vella, Ježíš, můj Učitel -Pojď a následuj mě

KNA https://eshop.cirkev.cz/knihy/jezis-muj-ucitel_12285

Redakčně upraveno