Jestliže zažíháme plamen svíce, chceme ukázat na Boží světlo

Pospěšme vstříc Kristu, my všichni, kteří slavíme a uctíváme jeho tajemství, pojďme všichni s ochotným srdcem. Nikdo ať při tomto setkání nechybí, ať není nikoho, kdo by nenesl světlo. 

     Jestliže zažíháme plamen svíce, chceme ukázat na Boží světlo toho, jenž přichází, od něhož pochází světlo všeho, co svítí, neboť on zahání temnoty nejtemnější a hojností věčného světla všechno osvěcuje. A chceme také co nejjasněji dát najevo, jak má zářit naše duše, chceme-li mu jít v ústrety. A jako nesla Boží Matka a nejčistší Panna v náručí pravé světlo a přišla na pomoc těm, kdo byli pohříženi v temnotách,1 tak i my, jsouce osvíceni jeho světlem a držíce v rukou všem viditelné světlo svíce, spěšně vyjděme naproti tomu, který je světlo pravé. 

     Vždyť opravdu světlo přišlo na svět2 a svět zahalený tmou osvítilo, opravdu nás navštívil ten, který vychází z výsosti3 a osvítil ty, kdo seděli v temnotách. To je naše dnešní tajemství, a proto jsme vyšli se svícemi v rukou, proto přicházíme se světlem, abychom tak naznačili, že nám zazářilo světlo, a abychom se otevřeli jasu, který na nás od něho přechází. Pospěšme proto všichni společně a vyjděme Bohu vstříc. 

     Přišlo to pravé světlo, osvěcující každého člověka přicházejícího na tento svět.4 Nuže bratři, všichni ať jsme osvíceni, všichni ať jsme plni jasu. Nikdo z nás ať nezůstane neposvěcený tímto světlem, nikdo, koho zcela naplnilo, ať nesetrvává v noční temnotě, nýbrž vyjděme všichni plni jasu. Byli jsme osvíceni, všichni společně vyjděme naproti a se starcem Simeonem uvítejme ono světlo, jasné a věčné. Se Simeonem se z duše radujme a Původci a Otci světla společně zazpívejme chvalozpěv díků, neboť on nám poslal pravé světlo, zaplašil temnotu a všem nám dal zazářit svým světlem. 

     Skrze něho jsme také my uviděli Boží spásu, kterou připravil před očima všech národů5 a kterou nám zjevil ke slávě nového Izraele. A stejně jako byl Simeon pohledem na Krista zbaven pout pozemského života, i my jsme rázem byli osvobozeni od onoho starého a temného hříchu. Také my jsme ve víře objali Krista, když k nám přišel z Betléma, a z pohanů jsme se stali Božím lidem, neboť Kristus je naše spasení od Boha Otce. Spatřili jsme Boha, když se stal člověkem; a protože jsme viděli, že Bůh přišel, a v duchu ho vzali do náruče, nazýváme se novým Izraelem. A proto každoročně slavíme tento Boží příchod a nikdy na něj nezapomeneme. 

1Srov. Lk 1, 79. 
2Srov. Jan 1, 9. 
3Lk 1, 78. 
4Jan 1, 9 (Vulg.). 
5Srov. Lk 2, 30-31.

Z promluvy svatého Sofronia, biskupa jeruzalémského (+ 639)
(Orat. 3, de Hypapante, 6. 7: PG 87, 3, 3291-3293)

Se svolením převzato z Denní modlitby církve - breviáře