V modlitbě přináší Bůh do lidského nitra světlo (Bratr Roger z Taizé)

Touha po Bohu

Ponoříme-li se hluboko do historie, vidíme velké množství věřících, kteří věděli, že v modlitbě přináší Bůh do lidského nitra světlo.

Už v době před Kristem vyjádřil jeden věřící své očekávání slovy: „Svou duší po tobě toužím v noci, ale i v duchu tě hledám svým srdcem…“

Tři sta let po Kristu napsal svatý Augustin: „Touha, jež volá po Bohu, už je modlitbou. Chceš-li se bez ustání modlit, nikdy nepřestávej toužit…“

Touha po spojení s Bohem je v lidském srdci odedávna. Tajemství tohoto spojení se nachází v neskrytějších hlubinách lidské bytosti.

Proto můžeme Kristu říci: „Ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.“

Bůh v nás žije neustále:
ve chvílích temnoty,
stejně jako v okamžicích plného světla

Jeho přítomnost je neviditelná

„Bůh je duch“  a jeho přítomnost je neviditelná. Žije v nás neustále: ve chvílích temnoty, stejně jako v okamžicích plného světla.

Přebývá v duši každého člověka, ale nemluví k nám vždy řečí, která se dá jednoduše převést do lidských slov. Promlouvá k nám především v tichu.

Setrváváme-li v jeho přítomnosti v pokojném tichu, už to je modlitba. A někdy může být modlitbou i prostý tichý vzdech.

Mohlo by se zdát, že  ticho při modlitbě není ničím mimořádným. Přesto nám v něm Duch svatý může pomoci přijmout Boží radost.

Máme snad někdy pocit, že je mezi námi a Bohem vzdálenost, jako by náš vnitřní zrak ochaboval? Připomeňme si, že Bůh je s námi stále. Můžeme mu všechno odevzdat, všechno vložit na jeho bedra.

Když se modlíme a máme dojem, že se nic neděje, znamená to snad, že naše modlitba nebyla vyslyšena? Ne. V pokojné důvěře v Boha dojde každá modlitba vyslyšení. Možná jen jinak, než jsme předpokládali… Bůh nás přece vyslyší vždy tak, aby naše láska vzrostla.

Jestliže citově nezakoušíme jeho přítomnost, proč se tím znepokojovat?

Máme-li prostou touhu po přijetí jeho lásky, pomaloučku se v nás zapaluje plamen. Tento plamen lásky, oživovaný Duchem svatým, může být skomíravý, přece však hoří.

A Duch svatý je při díle, stále na nás pracuje. Může „přesměrovat“ i nejhlubší vrstvy naší bytosti.

Duch svatý se od naší duše nikdy neodloučí: spojení s Bohem totiž přetrvává i ve smrti. Vědomí, že nás Bůh navždy přijímá do své lásky, se nám stává pramenem důvěry.

Se svolením zpracováno podle knihy: 
Bratr Roger z Taizé, 
NETUŠENÁ RADOST,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Redakčně upraveno