Jistota spásy? Několik bodů k tématu

Máme jako křesťané jistotu spásy?

Naší „jistotu spásy“ lze vnímat ve dvou rovinách

• Ze strany Boží je jistota spásy jasná. Bůh nám ji nabídl a nikterak v tom nekličkuje (1 Tim 2,3-6).
• Ale pak jsem tu já - člověk, který tuto nabídku mohu ale nemusím přijmout. A jistota není. Do posledního dne nebudu mít jistotu, zda já sám neřeknu Bohu své ne. Proč? Třeba proto, že se nechám přemoci svými představami o sobě, o své dokonalosti, bezúhonnosti Asi to bude má pýcha, strach, zbabělost... nevím. Ale já odmítnou mohu. A v této věci jistotu opravdu nemám.

To, že nyní absolutní jistotu a záruku „vstupenky“ do nebe nemáme, lze vytušit z následujících biblických výroků…

• „Když jste s Kristem byli vzkříšeni, USILUJTE o to, co pochází shůry...“ (Kol 3,1).
  Tedy máme o něco usilovat, není to automatické, dané, předurčené, nezávislé na našem postoji, přístupu a jednání...
• „Jsme spaseni v naději“ (Řím 8,24)
• „... ještě se namáháme a zápasíme“ (1 Tim 4,10)
• “Pracujte … na tom, abyste došli spásy… “ (Flp 2,12)

Jsme tedy „spaseni v naději“ a máme na tom pracovat. Je na nás kam se strom mého života bude každým dnem naklánět – protože tam nejspíš i spadne.

A nejde tedy o jedno rozhodnutí někdy v minulosti („Jsem spasen“), ale o každý den, o život v pravdě a o volby každého dne a také o rozhodující volbu pak jednou. To bude tehdy, až stanu tváří v tvář Ježíši = Pravdě, kdy svůj život i život svého okolí pochopím, poznám, uvidím v Pravdě, v souvislostech, kdy uvidím důsledky svého jednání (kladné i špatné) a budou zřejmé i mé úmysly (kladné i špatné) (viz 1 Kor 4,5). A pak hrozí, že nebudu chtít uznat pravdivý pohled na sebe samého a odmítnu tak i spásu, která se mi nabídne jako řešení mých selhání, která nebudu chtít uznat, budou pro mě nepřijatelné.

A sám Pan říká: „Ne každý, kdo mi říká Pane, vstoupí do nebeského království.“ Parafrázováno: „Ne každý, kdo má SEBE/JISTOTU spásy, vejde do nebeského království“.

A ještě jinde říká Pán: „Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám. Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.“ (Matouš 6:14-15). Hrozí nám tedy, že nám nebude odpuštěno, tedy nebudeme moci být v Boží přítomnosti… A v listě Jakubovi (2,13) stojí: "soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství"... Lze tedy připustit, pokud budeme sabe sama formovat nemilosrdně, nebudeme ani schopni přijmout (nutné) milosrdenství...