Jistota spásy? Několik bodů k tématu

Máme jako křesťané jistotu spásy?

Naší „jistotu spásy“ lze vnímat ve dvou rovinách

• Ze strany Boží je jistota spásy jasná. Bůh nám ji nabídl a nikterak v tom nekličkuje (1 Tim 2,3-6).

• Ale pak jsem tu já - člověk, který tuto nabídku mohu ale nemusím přijmout. A zde tedy jistota není. Do posledního dne nebudu mít jistotu, zda já sám neřeknu Bohu své ne. Explicitně, anebo svým životem.  Proč? Třeba proto, že se nechám přemoci svými představami o sobě, o své dokonalosti, bezúhonnosti a vinu za svůj život budu vidět hlavně u druhých lidí. Způsobuje to moje pýcha, strach, zbabělost... Ale já odmítnou mohu. A v této věci jistotu opravdu nemám.

„Vstupenku“ do nebe nemáme

To, že nyní absolutní jistotu a záruku „vstupenky“ do nebe nemáme, lze vytušit z následujících biblických výroků…

• „Když jste s Kristem byli vzkříšeni, USILUJTE o to, co pochází shůry...“ (Kol 3,1).
  Tedy máme o něco usilovat, není to automatické, dané, předurčené, nezávislé na našem postoji, přístupu a jednání...
• „Jsme spaseni v naději“ (Řím 8,24)
• „... ještě se namáháme a zápasíme“ (1 Tim 4,10)
• “Pracujte … na tom, abyste došli spásy… “ (Flp 2,12)
• "Usilujte o ... o svatost, bez které nikdo neuvidí Pána. Dávejte pozor, aby se nikdo (svou liknavostí) nepřipravil o Boží milost..." (Žid 12,14-15)

Jsme tedy „spaseni v naději“ a máme na tom pracovat.

Je na nás kam se strom mého života bude každým dnem naklánět – protože tam nejspíš i spadne.

Nejde o jedno rozhodnutí někdy v minulosti („jsem spasen“),
ale o každý den

Nejde o jedno rozhodnutí někdy v minulosti („Jsem spasen“), ale o každý den, o život v pravdě a o volby každého dne. A až pak o rozhodující volbu pak jednou. To bude tehdy, až stanu tváří v tvář Ježíši = Pravdě, kdy svůj život i život svého okolí pochopím, poznám, uvidím v opravdové realitě, pravdě, v souvislostech, kdy uvidím důsledky svého jednání (kladné i špatné) a budou zřejmé i mé úmysly (kladné i špatné) - viz 1 Kor 4,5. A pak hrozí, že nebudu chtít uznat pravdivý pohled na sebe samého a odmítnu tak i spásu, která se mi nabídne jako řešení mých selhání, která nebudu chtít uznat, budou pro mě nepřijatelné.

A sám Pan říká: „Ne každý, kdo mi říká Pane, vstoupí do nebeského království.“ Parafrázováno:  „Ne každý, kdo má SEBE/JISTOTU spásy, vejde do nebeského království“.

A ještě jinde říká Pán: „Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám. Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.“ (Matouš 6:14-15). Hrozí nám tedy, že nám nebude odpuštěno, tedy nebudeme moci být v Boží přítomnosti…

A v listě Jakubovi (2,13) stojí: "soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství"... Lze tedy připustit, pokud budeme sabe sama formovat nemilosrdně, nebudeme ani schopni přijmout (nutné) milosrdenství... 

Bůh, který nás stvořil bez nás, nás ale nemůže spasit bez nás. (sv. Augustin)

Kristova božská moc nám darovala všechno,
co potřebujeme pro dosažení spásy. (2 Petr 1, 3-4)