Několik tipů pro tvůrce nástěnek (Jindra Hubková)

(Myšlenky pronesené na setkání tvůrců nástěnek 16.3.2002 v Pastoračním středisku arcibiskupství pražského)


NĚKOLIK OTÁZEK A TYPŮ PRO TVŮRCE VÝVĚSEK

Vážení přátelé,
přijměte, prosím, následujících několik myšlenek a podnětů jako nabídnutou pomoc a také vyjádření vděčnosti za vaši práci na Boží vinici. Snad vám bude povzbuzením pro vaše další úsilí, i když samozřejmě zdaleka nepostihuje všechno, co byste si přáli a očekávali.

Ať tedy … cokoli děláte, všecko čiňte k slávě Boží. Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží, já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni (1K 10, 31-32).

Ujasním si, pro koho a proč svou práci dělám:
- jistěže pro Pána Boha (jenže ten nás odkazuje na naše konkrétní bližní)…
- pro sebe a svůj dobrý pocit (na tom není nic špatného, pokud se to nepřežene)
- pro druhé (abych povznesl na duchu věrné katolíky, abych to vyjasnil a vytmavil jinověrcům, abych zdrtil zlé a hříšné bezvěrce nebo abych se snažil citlivým, vlídným, vkusným a zajímavým způsobem vzbudit zájem o Krista u všech)


Ujasním si, koho chci vývěskou oslovit:
- touhu realizovat své estetické cítění
- své přátele a známé, kteří chodí do našeho kostela
- pana faráře a jeho vkus
- co nejvíce lidí z našeho kostela
- a také co nejvíce lidí, kteří procházejí kolem a jsou „mimo“ naši křesťanskou obec


Ujasním si, jak chci na své případné publikum vývěskou zapůsobit, zda je chci:
- přitáhnout něčím pěkným
- povzbudit
- šokovat
- zdravě naštvat
- vzbudit v nich zvědavost
- rozpoutat polemiku
- uzemnit je
- kázat jim „morálku“ nebo „náboženství“
- dokázat jim, kdo že to má pravdu


Měl bych mít na paměti, že lidi neoslovím:
- kázáním (i když to pan farář v neděli nestačil všechno říci)
- imperativy a kategorickými výroky („musíte… nesmíte“, nebo ještě hůře: „musíš… nesmíš“, příp. tramvajové výkřiky typu: „nekouřit“, nemluvit za jízdy na řidiče“, „očistit obuv“ atd.). Jestliže je něčeho skutečně třeba, pak je to zdvořilost a slušnost, a s tou musím začít bezpodmínečně u sebe.
- bezvýraznou nijakostí
- snahou vyjádřit se beze zbytku ke všemu (mnoho slov, mnoho obrázků, mnoho témat, mnoho barev)
- nevkusem a kýčem


A že je naopak přitáhnu:
- nápaditostí
- pestrostí
- střízlivým vkusem
- otevřením prostoru k dialogu
- kladením otázek i poskytnutím možnosti klást otázky
- lehkou provokací (ale opatrně a vždy k dobrému)
- samozřejmě dobrým humorem a vtipem (nejsem-li zrovna pan Renčín, můžu si „vypůjčit“ od osvědčených mistrů humoru). Pozor! Dobrý humor tříbí a čistí, ale nikdy nezraňuje.


Platí, že ne všecko, co se líbí mně, musí se líbit každému!!
Mám-li skutečného přítele (manžela, manželku, děti, souseda, pana faráře), kterému důvěřuji a od něhož dokážu přijmout kritiku, protože vím, že to se mnou myslí dobře, poprosím ho o názor, a ten opravdu VYSLECHNU, uvážím a poslechnu, má-li druhý pravdu. Takový člověk je pro mne skutečný kapitál.





Tolik všeobecně a teď konkrétněji:


Téma

Nejedná-li se o vývěsku s pravidelnými údaji o životě farnosti (rozpis bohoslužeb a další pravidelné programy a akce ve farnosti), je lepší zvolit si na tuto omezenou plochu pouze jedno téma a raději je častěji obměňovat (viz např. pravidelně zasílané materiály Pražského pastoračního střediska). Nepřehlednost snižuje zájem čtenářů.
Téma by měl jasně stanovit zřetelný a čitelný nadpis (čím stručnější, tím lepší) a vhodný, dostatečně velký a poutavý ilustrační obrázek.




Celkově lze říci, že při kompozici plochy vývěsky:

- MÉNĚ ZNAMENÁ VÍCE (raději méně textu, ale pečlivě voleného a děleného do krátkých bloků, raději méně obrázků, ale kvalitních a dostatečně velkých, pamatujme na příšeří kostelních předsíní a na dioptrie mnohých z nás). Obecně je dokázáno, že lidé do třiceti let vnímají svět především prostřednictvím obrazů, dlouhé texty odpuzují.

- Podle počtu vývěsek a jejich umístění je třeba zjistit kompozičně nejvhodnější, tzv. POHLEDOVÁ místa, na ně umisťujeme nejdůležitější textové a obrazové informace (nadpis, hlavní obrázek, motto).


- Dbáme na vyváženost textu a obrazu (můžeme si nakreslit tužkou na papír předem maličkou skicu

- Je dobré informovat se o základech kompozice (vzít si např. dvoustranu obrázkového časopisu, který se mi líbí, ale sledovat také třeba vývěsky polit. stran nebo zájmových organizací ve svém okolí a všímat si kladů i záporů, vědět, co je to uspořádání na střed, na zarážku vlevo či vpravo, co je to „zlatý řez“ atd.)




Jak pracovat graficky s textovou částí:

- Písmo: nemíchejme mnoho druhů písma, nepůsobí to ani přehledně, ani esteticky. Obvykle stačí jeden druh písma (třeba různé velikosti) s využitím jeho tučného řezu, kurzívy (sešikmené písmo) nebo malých a velkých písmen. Titulek (nadpis) by měl být výrazně větší a dobře čitelný i z velké dálky. Na něm lze popustit uzdu fantazii a „vyřádit se“.
- Pokud nedisponuji mimořádnou dovedností v psaní písma ručně, měl bych raději zvolit tištěnou formu textu, přístup k počítači dnes může mít každý – rád pomůže třeba syn nebo vnuk a textík nám hezky přepíše a upraví. Pokud ale dovedu krásně ručně psát, je to radost pohledět, jen bych měl mít na paměti, že by můj kaligrafický výtvor neměl ztrácet svou informační hodnotu – tedy především čitelnost.
- Pozor na okraje: širší okraj kolem textové a obrazové plochy působí dobře. Navíc je třeba počítat s dřevěným rámem vývěsky, který může z určité vzdálenosti a úhlu „ukrádat“ ze zorné plochy, je to třeba odzkoušet v terénu. Nejdůležitější údaje by měly být v průměrné výši pohledu čtenáře; zde je dobré přezkoumat, zda je celá vývěska dobře instalovaná (ani moc nízko, ani moc vysoko) a ze všech stran dobře přístupná.




Jak získávat a připravovat obrazový materiál:
Nabízí se velké množství možností:

*poproste příbuzenstvo a známé, aby vám přinesli staré nástěnné kalendáře.

*V rodině a ve farnosti jistě máte zuřivé fotoamatéry a cestovatele, kteří mají plná alba snímků z cest a rodinných oslav, poproste je, ať vám něco zapůjčí (materiál je ale třeba pořádku a včas vracet, jinak byla zápůjčka jednorázová).

*Možná vaše ratolesti nebo vnoučata ráda kreslí, dětské obrázky mohou pěkně oživit (a co paní katechetka s dětmi z náboženství nebo paní učitelka ve škole či školce – zkuste je zaúkolovat obrázky na vaše konkrétní téma).

*Sbírejte si průběžně do složky hezké obrázky z časopisů nebo plakáty.

*Je ideální, pokud sami fotografujete; pak si sami dokážete střihnout obrázek na míru, navíc zjistíte, jak pěkný a dnes již cenově dostupný koníček to je.

* Prosím, snažte se vyvarovat se sladkých svatých obrázků (tím nemyslím jakýkoli obraz svatých či P. Ježíše – vhodné jsou např. reprodukce děl slavných mistrů umění, ale opatrně, prosím, většina produkce šířené po charitních prodejnách nebývá valné kvality). Mějme na paměti, že vývěska má co říci i lidem, kteří nechodí do našeho kostela – urazit vkus nebo pohoršit lze, bohužel, i dobře a upřímně míněnou záležitostí. Znovu platí: pokud si nejsem sám jist, co je ještě v mezích obecně přijímaných měřítek vkusu a co už hraničí s kýčem, obrátím se na někoho, kdo je v tomto ohledu fundovanější než já, a poprosím ho o radu.




Jsme už unaveni dlouholetou prací a rádi bychom nalezli pomoc či nástupce?

Častěji bychom si měli připomínat, proč a pro koho svou práci děláme, protože tím vyjadřujeme svou víru i vztah lásky k druhým – a to není málo.
Ovšem stejně důležité je také hledat neustále spolupracovníky, a pokud se najdou, pustit je samostatně k práci, dovolit jim projevit se a dát jim důvěru, jinak brzy utečou. Máte-li v kostele vývěsek více, což takhle svěřit jednu dětem nebo skupince mládeže, dát jim prostor k vyjádření a pomoci jim učit se odpovědné a vytrvalé službě? Snad by z toho mohla vzniknout zdravá konkurence a vzájemná inspirace, vždyť máte co předat.




A úplně nakonec
- díky za vaši často anonymní, neviditelnou, vytrvalou a obětavou službu Slovu i bratřím a sestrám.

Jindra Hubková