O příbězích - Výstižné slovo

Jeden panovník z dávných časů hloubal nad otázkami života. Protože ho znepokojovala podstata dobra a zla, přikázal svému sluhovi, aby přinesl orgány, které jsou nejlepší, nejkrásnější a nejcennější.

Sluha přinesl zvířecí srdce a jazyk. Panovník si orgány prohlédl, přemýšlel o jejich smyslu a poté sluhu poslal, aby přinesl nejošklivější a nejhorší orgány.

Sluha šel a donesl opět srdce a jazyk. Udivený panovník se zeptal: "Přinášíš srdce a jazyk jako ty nejlepší orgány, a současně i jako ty nejhorší, jak to?“

Sluha skromně odpověděl: „Když to, co člověk cítí a co si myslí, jde upřímně od srdce a jazyk říká čestně jen pravdu, jsou srdce a jazyk ty nejcennější orgány. Člověk, jemuž patří, se cítí zdravý a šťastný. Když se však ze srdce stane vrahovo doupě, které zapírá svá přání, a jazyk mluví nepravdu a faleš, jsou oba orgány pro člověka, kterému patří, skutečným trestem. Svár, který rozsévá navenek, plní i jeho nitro a štěstí se od něho odvrací.“  
___________________________________

OBRAZ ŘEKNE VÍC NEŽ TISÍC SLOV!

Tato čínská moudrost stručně vysvětluje, proč vedou příběhy, anekdoty, mytologie a mudrosloví k cíli snáze než abstraktní výklady. Jednak oslovuje tato obrazná řeč oblast fantazie a intuice, a tak také mobilizuje schopnosti pravé poloviny mozku; jednak odvrací přímou verbální konfrontaci s problémem, a tím oddaluje vytvoření odporu. Obojí dohromady otevírá bránu k fantazii a vyvolává změnu stanoviska, takže problémy se jeví v jiném světle. Tento efekt je podpořen zejména tím, že orientální příběhy v našem kulturním okruhu umožňují zaujmout velký odstup. Proto se tato vyprávění znamenitě hodí pro použití ve výchově, neboť se obsahově týkají vymezeného problému, přitom jsou sepsána všeobecně srozumitelným jazykem a nabízejí většinou humorně komickou pointu, které se lze zasmát.

Příběhy mohou mít mnoho funkcí:

• Příběhy jako zrcadla
Posluchač se v příběhu poznává a může se prostřednictvím řeči obrazů většinou spontánně ztotožnit s hrdiny. Získává odstup od svých problémů a ve svých asociacích k příběhu vypovídá něco o svých konfliktech a přáních.

• Příběhy ukazují možnosti řešení
Odpovídající příběh poskytuje většinou celou paletu interpretací a možností řešení konfliktní situace. Vyzývá své posluchače k napodobení a povzbuzuje k pokusům.

• Příběhy poskytují ochranu
Příběhy stojí v pozitivní psychoterapii mezi terapeutem a pacientem jako filtr a ochrana. U pacienta brání tomu, aby měl pocit frontálního útoku na sebe, a aby si proto vybudoval odpor.

• Příběhy se dobře pamatují
Řeč obrazů si lze dobře zapamatovat. Aktivuje posluchačovy nebo čtenářovy potenciály svépomoci a způsobuje, že je relativně nezávislý na terapeutovi.

• Příběhy tradují kulturu
Obsahy příběhů informují o kulturních a společenských koncepcích oblasti svého původu a příslušné epochy.

• Příběhy jako prostředníci mezi kulturami
Příběhy jsou vždy reprezentanty nějaké kultury a jejích pravidel hry a modelů myšlení.

• Příběhy podněcují fantazii
Zejména u dětí oslovují příběhy oblast intuice a umožňují regresi do fantazie. Přitom se reaktivují dřívější způsoby chování a problémy se přehrávají ve fantazii. Současně však vycházejí na povrch i očekávání do budoucna a podporuje se jejich vlastní utváření. Díky obsahovému ohraničení problémů nastává ale vždy jen částečná regrese, takže i pacienti se slabým já z toho mohou mít užitek.

• Příběhy nabízejí alternativy
Každý příběh většinou nabízí pacientovi několik alternativních konceptů, protože připouští i několik interpretací. Pacient si sám vybírá, co odmítne, nebo přijme, aby to vyzkoušel v každodenním životě.

• Příběhy ukazují nový úhel pohledu
Velmi často je odpovědí posluchače na příběhy spontánní smích nebo přinejmenším úsměv; to zmenšuje napětí a ukazuje na překvapení. Známé situace a způsoby chování tak lze vidět z jiného úhlu pohledu a pozornost upoutávají nové - někdy i nezvyklé - možnosti řešení. 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Nossrat Peseschkian, Příběhy jako klíč k dětské duši
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno