Očistec - dočasná neschopnost přebývat s Bohem

Největší utrpení působí duším v očistci jejich prožívání nenaplněnosti. To je vyvoláno dočasnou neschopností přebývat s Bohem. V duši se nemůže naplnit to, co je jejím nejvyšším povoláním a smyslem jejího bytí – spočinout navěky v Bohu. Toto utrpení nemá ekvivalent a v různém stupni je údělem všech lidí v očišťování.

Duše se celým svým přirozeným zaměřením obrací k dobru, pro které byla stvořena, se kterým je spojena dokonalou a nezničitelnou láskou. Celou svou bytostí se prodírá ke světlu, k Bohu, touží být s ním, radovat se z jeho lásky a krásy, ale vidí překážku, která jí znemožňuje dosáhnout cíle její touhy.

Dokonce ani sama skutečnost utrpení není tou nejcitelnější bolestí; tou je spíše to, že si duše uvědomuje ve svém nitru určitý skřípot, neschopnost sjednotit se s Bohem, která se objevila naší vinou. Bolest této zkušenosti posiluje také skutečnost, že duše v očistci mají mnohem dokonalejší poznání Boha než my tady na zemi.

Se svolením zpracováno podle knihy: Jerzy Zielinski, 365 dní s Mystiky Karmelu, 
kterou vydalo karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.