Navigace: Tematické texty S Smrt, umíráníDelší texty Nauka o odpustcích je dnes těžko srozumitelná . Jak správně porozumět odpustkům?

Nauka o odpustcích je dnes těžko srozumitelná . Jak správně porozumět odpustkům?

Zvláště začátkem listopadu povzbuzujeme věřící, aby se modlili za zemřelé a tím jim také získávali odpustky. Mnoho z nich chápe důležitost této modlitby, ale nauka o odpustcích je pro ně dnes těžko srozumitelná a někdy i my samotní s tím můžeme mít problémy.

Proto by nebylo od věci se trochu nad tímto tématem zamyslet. Vyjděme z článku, který vyšel v časopisu Communio 2000/1 jehož autorem je pomocný římský biskup Rino Fisichella, který je také profesorem fundamentální teologie na papežské univerzitě Gregoriana v Římě.

Od začátku se snaží, aby náš pohled byl na tuto nauku zaměřen ne z právního hlediska, který vyjadřuje terminologie jako „časný trest, částečný odpustek, plnomocný odpustek“, ale z úhlu Božího milosrdenství a odpuštění.

Abychom to lépe pochopili, podívejme se na dějinný vývoj nauky o odpustcích. Můžeme říci, že do 7. století mělo odpuštění hříchů spáchaných po křtu převážně veřejný charakter. Hříšník, aby byl znovu přijat do společenství, tedy aby mu bylo odpuštěno, musel žít kajícím životem a byl vázaný k plnění některých tvrdých kajících skutků, které mu byly uloženy biskupem. Tedy dnešní rozlišení mezi vinou hříchu a trestem za hřích bylo spojeno. A rozhřešení a návrat do života církve nastal až po vykonaném pokání.
Zajímavé je to, že i v této době na této cestě hříšník nebyl sám, byl doprovázen modlitbou společenství, prosbami kněží a přímluvami mučedníků.

Od 7. – 11. století se začíná rozvíjet ušní zpověď, a tedy i soukromé pokání. A zde dochází k rozlišení mezi „vinou“ hříchu a „trestem“(nápravou) za hřích, který musí být odpykán. Kajícník dostal rozhřešení a potom činil pokání, které bylo dáno přesnými tarify za spáchané hříchy (knihy pokání). Po vykonaném pokání kajícník věděl, že jeho trest za vykonaný hřích je smyt.
A právě v 11. století vznikají první odpustky. Biskup, pro prosebnou modlitbu Církve, začíná odpouštět v celku nebo v části formy pokání uložené kajícníkům kněžími. Zde vlastně vzniká tzv. částečný nebo plnomocný odpustek. Dělalo se to pro to, aby uložené pokání mohlo být v přístupnější a snadnější formě.

Od 13. století už je používání odpustků uzákoněno a postupně přeformulováno, kdy odpustky přestávají být vázány na formu uloženého pokání, protože přestože kajícník chce napravit to, co způsobil hříchem, tak pouze vlastním snažením, tedy oním „trestem“ nemůže odstranit všechny následky svých hříchů, a proto potřebuje pomoc Církve, která čerpá z lásky samotného Pána, z jeho milosrdenství a ze svatosti svých světců a doplňuje, to co on není schopen napravit. To je to, co Pavel VI. říká, když těsně po 2. vatikánském koncilu vyhlásil dokument Indulgentiarum doctrina, v níž se předložilo široké vysvětlení významu odpustků a jejich praxe mezi věřícími: „Když totiž věřící získávají odpustky, chápou, že vlastními silami by nebyli schopni napravit zlo, které způsobili…

Díky tomuto oddělení od formy pokání, tak je možné tyto odpustky vyprošovat nejenom živým, ale také zemřelým. Naši snahou a přímluvou církve prosíme Boha, aby odpustil zemřelým jejich hříchy a zahladil jejich následky. Od 15. století je tato praxe již oficiálně vykonávána.

Když bychom se pokusili o jakousi syntézu, tak rozhřešením, které kněz nabízí ve jménu Krista a Církve, se odpouští vykonané hříchy, ona vina hříchu. Použijeme-li výrok prorokův, tak na ně Bůh více nevzpomíná, hodí si je za záda a je od nich vzdálen, jako je vzdálen východ od západu (srv. Iz 55,7-9).

Ale co nutně nepřináší svátostné rozhřešení, jak se snaží objasnit tridentský koncil ve svém dokumentu Decretum de indulgentis (4. 12. 1563), tak je odpuštění následků hříchů. Tedy nezůstávají hříchy, nýbrž to, co v nás hříchy vytvořily. A to má dopad osobní a dopad na celé společenství. Tak pokračuje papež Pavel VI: „Když totiž věřící získávají odpustky, chápou, že vlastními silami by nebyli schopni napravit zlo, které způsobili hříchem sobě samým a celému společenství

Dopad osobní znamená, že hřích nás postupně zbavuje obranyschopnosti a síly se mu postavit v určité oblasti. Můžeme mluvit o jakýchsi okolnostech, které nás nakonec vždy vedou k vykonání stejných skutků.

Příklad: Přirovnal bych to k člověku, který měl problém s alkoholismem. Prodělal protialkoholní léčení, které bylo úspěšné. Ale pokud se znovu dostane do stejného prostředí, tedy okolností (na cestě do práce potká několik hospod, dá se zlákat kamarády), tak upadne znovu do stejného problému.

Dopad na celé společenství spočívá v tom, že hřích je nejen obrácen proti Bohu, nýbrž je také skutkem, který rozbíjí církevní společenství. Tento rozměr plyne z toho, že jsme křtem začleněni do mystického těla Kristova (srv. Ef 4,4-6). Pavel VI pokračuje: „Používání odpustků nám kromě toho sděluje, jak intimně jsme jedni s druhými spojeni v Kristu a jak nadpřirozený život každého z nás může prospívat druhým, aby také oni mohli být snadněji a intimněji spojeni s Otcem.“ Můžeme tedy mluvit o jakési sounáležitosti mezi sebou navzájem v dobrém i zlém, jak o tom mluví i současný papež Benedikt XVI. ve své encyklice Spe salvi, č. 48: „měli bychom si uvědomit, že člověk není monáda uzavřená sama do sebe. Naše existence jsou v hlubokém společenství mezi sebou a prostřednictvím mnohotvárných interakcí jsou jedna s druhou spojeny. Nikdo nežije sám. Nikdo nehřeší sám. Nikdo není spasen sám. Do mého života neustále vstupuje život těch druhých: ve zlém i v dobrém.“

Příklad: Pokračoval bych naším alkoholikem, který když hřeší opilstvím, tak svým hříchem ovlivňuje druhé. Rodina má strach, kdy a v jakém stavu přijde, co vyvede, komu ublíží. Navíc často bývá v takovýchto rodinách problém s penězi, protože je propije. To všechno jsou důsledky jeho hříchu, které ovlivňují druhé.

A právě odpustky chtějí zasáhnout tuto situaci. Chtějí člověka vymanit, osvobodit z toho, co hřích v nás vytvořil, z náklonnosti znovu udělat totéž a narovnat to, čím jsme ublížili druhým, obnovit duchovní jednotu.

Když z této perspektivy budeme mluvit o částečném a plnomocném odpustku, pak se to bude týkat především mé angažovanosti, mé lásky k druhému nebo touhy se sebou něco dělat.

Kdybychom tedy měli vyjádřit, co odpustky jsou, řekli bychom, že je to Boží milosrdenství, které Církev, v síle tajemství Kristova vykoupení a její vlastní svatosti, nabízí věřícím, aby zakusili plnost odpuštění až v nejzazších důsledcích hříchu.

Na závěr pan biskup přidává moudrou poznámku ohledně toho, že odpustky nejsou jediný způsob, který je nabídnut věřícím k obdržení odpuštění následků hříchu. Mezi další prostředky patří slavení Eucharistie, přímluvná modlitba, … Není správné tedy ani odpustky absolutizovat, ani je ignorovat, protože jejich praxe vede ke skutečnému dobru pro duchovní život.

Zpracováno podle článku Rino Fisichella:
Odpustky a Boží milosrdenství, Communio 1/2000, str. 86–95.
Redakčně upraveno


Související texty k tématu:

Očistec, odpustky
Očistec: setkání s Ježíšem promění ve mně všechno temné a nevykoupené
Co se na zemi nepodařilo, může být později uzdraveno 
Špatně pochopená modlitba za duše v očistci
Nauka o odpustcích je dnes těžko srozumitelná . Jak správně porozumět odpustkům?
Očistec – trápí Bůh po smrti nebohé duše? 
Posmrtná očista - katolické mytologické představy neslučitelné s křesťanstvím? Teologická reflexe
Bible o očistci
Očistec - dočasná neschopnost přebývat s Bohem 
O očistci z různých úhlů pohledu (z knihy Zrození očistce)
Jak získat odpustky pro duše v očistci
- Téma očistec, odpustky v rejstříku tohoto webu

Odpuštění
Odpuštění a jeho pravidla. (Elias Vella)
Prosba o odpuštění není jen prosbou o prominutí (papež František) 
Zdravotní stav člověka ovlivňuje i duchovní stránka 
Odpuštění osvobozuje
Etymologicko teologická úvaha nad pojmy hřích a dluh 
Chceš se někomu pomstít? 
Odpuštění - soubor textů
Schopnost začínat stále znovu (C. S. Lewis) 

Milosrdenství
Boží jméno je milosrdenství 
Co znamená být milosrdní?
Definice milosrdenství dle Starého zákona
Dives in misericordia - encyklika O Božím milosrdenství
Elejson - co to znamená?
Ježíšovo milosrdenství není pouhý sentiment. Je to síla.
Kdo očekává milosrdenství, musí se sám milosrdně chovat
Milosrdenství Boží a milosrdenství i nemilosrdenství lidské
Milosrdenství v Bibli není prázdným citem, ale hlubokým postojem
Slovo milosrdenství – misericordia - se skládá ze dvou slov: bídy (miseria) a srdce (cor)
- Téma milosrdenství na webu pastorace.cz
- Téma milosrdenství na webu víra.cz

Čtení z dnešního dne: Úterý 24. 11.

Zj 14,14-20; Lk 21,5-11

Komentář k Zj 14,14-20: Žeň zralého obilí a nalitých, šťavnatých hroznů. Bůh nechce nic polovičatého, nezralého. I mně dopřává čas, abych dozrál k jeho sklizni.

Zdroj: Nedělní liturgie

Advent

Advent
(23. 11. 2020) Základní informace, texty na nástěnky, adventní věnec, Advent pro děti....

C. S. Lewis

(21. 11. 2020) ateista, konvertita, apologeta a ´tvůrce Narnie´ († 22. 11. 1963)

Doporučujeme

Doporučujeme
(20. 11. 2020) S Pánem Bohem se žije naživo - knižní rozhovor s Alešem Opatrným

Kostel Krista Spasitele na Barrandově - omalovánky

Kostel Krista Spasitele na Barrandově - omalovánky
(20. 11. 2020) Na sídlišti Barrandov v Praze byl v roce 2020 postaven úplně nový a krásný kostel s komunitním centrem.

Texty na nástěnky - vyšlo další vydání předtištěných textů

Texty na nástěnky - vyšlo další vydání předtištěných textů
(19. 11. 2020) Vyšel nový soubor předtištěných textů na nástěnky pro období advent 2020 – Ježíše Krista Krále 2021.…

Litanie ke Kristu Králi

(19. 11. 2020) Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nad životem i smrtí... (odkaz na vojtechkodet.cz)

Doporučujeme k přečtení

Doporučujeme k přečtení
(18. 11. 2020) Útlá knížka s trefnými a neotřelými pohledy na jednotlivé oblasti duchovního života a křesťanské víry. Myšlenkově…

Slavnost Ježíše Krista Krále

(16. 11. 2020) Slavnost Ježíše Krista Krále je svátek, který se slaví poslední neděli liturgického roku (34. neděli v liturgickém…

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(14. 11. 2020) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen…