P. Ernst LOHNER CSSp

Měl neblahý vliv na Hitlerjugend - P. LOHNER z Blížejova od Domažlic

Německý kněz z Francie, který přišel na Domažlicko  P. Ernst Lohner zemřel 29. února 1944 ve vězení v německém Bayreuthu

Německý kněz z Francie, který přišel na Domažlicko

Ernst Lohner se narodil 29. listopadu 1901 v alsaském Štrasburku (franc. Strasbourg) V roce 1917 vstoupil do misijní školy St. Florens v alsaském městě Zabern (franc. Saverne), kterou provozovala Misijní společnost Svatého Ducha (Patres vom Heiligen Geist / Congregatio Sancti Spiritus – CSSp), známí také pod názvem spiritáni. Po skončení první světové války, kdy Alsasko připadlo Francii, rodina Lohnerových odešla do Německa, kde žili v porýnské obci Münster- Sarmsheim (západně od Mohuče). Ernst Lohner proto dalších šest let studoval v misijní škole otců spiritánů v jejich mateřském klášteru v Knechtsteden v Porýní. Hned po složení maturity v roce 1924 vstoupil v Knechtsteden do tohoto řeholního společenství a 27. dubna 1930 byl vysvěcen na kněze. Kvůli zdravotnímu stavu přešel do řad diecézního duchovenstva, do konce života ale de facto zůstal spiritánem. V roce 1938 se u svých představených ucházel o místo duchovního pro Němce v zahraničí, dokonce uvažoval o působení v zámořských misiích.

 V roce 1939 byl P. Ernst Lohner dán k dispozici řezenskému biskupovi, který spravoval také nejzápadnější odtrženou část českobudějovické diecéze. Od 1. června 1939 tak působil jako administrátor ve farnosti Blížejov (Blisowa) u Horšovského Týna, odkud český kněz po připojení obce k Říši uprchl, a spravoval i sousední farnost Třebnici (Trebnitz).

Dával najevo odstup od nacistického režimu

Své kněžské působení chápal jako misionářskou službu a ve většinově českém Blížejově se zaměřil na oživení náboženského života. Snažil se, aby zdejší farníci, kteří ze setrvačnosti žili už pouze z odlesku katolické tradice, ji znovu pochopili a přijali v celém jejím obsahu.

Každý večer měl v kostele pobožnost a začal se věnovat především dětem a mládeži. Při rozhovorech s lidmi prohlašoval, že všechny Čechy a Židy, kterým se stalo bezpráví, chce vzít do ochrany a v jejich spravedlivé věci je zastupovat. Svými postoji a chováním dával jasně najevo odstup od nacistického režimu. Na církevních budovách odmítal vyvěsit nacistickou vlajku, na počest vítězství ve Francii v roce 1940 nedal slavnostně vyzvánět, ale rozhodl se zvonit jen na malý zvon, tzv. umíráček. S poukazem na svoji nemajetnost odmítl přispět na „Zimní pomoc“ (Winterhilfewerk) nebo na Červený kříž a měl poznamenat, že „je to všechno stejně jen na bomby a granáty“. Když mu na podzim 1941 okresní školský úřad v Horšovském Týnu odebral souhlas k vyučování náboženství ve škole, protože místní nacistické vedení dospělo k přesvědčení, že P. Lohner má „neblahý“ vliv na členy Hitlerjugend, pokračoval ve výuce náboženství v kostele. Na úklid a výzdobu kostela si obvykle přibíral děti a hrál s nimi divadlo. Podle jednoho z udavačů měl říci: Mládež musí být moje, neboť kdo má mládež, má budoucnost. Pro svoje postoje a výroky byl policií vícekrát napomínán a v lednu 1940 ho písemně varovalo i karlovarské gestapo. Když si v prosinci 1940 pořídil radiový přijímač, začal pravidelně poslouchat i zahraniční rozhlas.

Zatčen gestapem z Karlových Varů

 Večer 14. ledna 1942 ho při návratu z cesty zatklo v Blížejově na nádraží gestapo z Karlových Varů. Na základě řady udání místních stoupenců nacismu během předchozích dvou let se vyšetřovatelé zaměřili především na jeho výroky a nepřátelské postoje vůči nacistickému režimu, na jeho aktivity s mládeží a dlouhodobý poslech zahraničního rozhlasu. Po skončení výslechů byl 23. března předán do věznice karlovarského úředního soudu a 13. dubna do soudní vazby v Chebu. Dne 21. dubna 1942 ho Zvláštní soud při Zemském soudu v Chebu odsoudil na 4 roky vězení, ale pouze za poslech zahraničního rozhlasu. Před soudem se choval jako autentický křesťan a vstřícné kroky žalobce otevřeně odmítl se slovy: Kněz nelže! Ve zdůvodnění rozsudku byl charakterizován jako: Typický zástupce politizujícího duchovenstva, který využije každé příležitosti, aby se postavil na odpor novému politickému řádu, a v tomto smyslu působil na své církevní společenství a zvláště na mládež. Je nebezpečným nepřítelem státu a národa.

Ve vězení si zachoval psychickou i duchovní odolnost

Trest nastoupil 22. května 1942 ve vězeňském táboře v Griebo u Coswigu (v Anhaltsku), kde byli vězni nasazeni na práci při regulaci Labe. Již koncem července se však velitelství tábora obrátilo na vrchního státního návladního v Chebu, aby zařídil přesun Ernsta Lohnera do některé z káznic, protože pro tělesnou slabost (při výšce 161 cm vážil pouhých 43 kg) není schopen vykonávat tak těžkou práci. Po kladném rozhodnutí chebského státního návladního pokračoval ve výkonu trestu od 3. září 1942 v káznici St. Georgen v Bayreuthu. Navzdory oslabenému zdraví si zachoval psychickou i duchovní odolnost, jak to zaznívá z jednoho jeho dopisu:

Skoro celé tři roky jsem počítal s tím, že to jednou přijde, a nyní to přišlo; klidně, zcela klidně a pevně jsem to každé ráno vždy nově přijímal.

Žádost jeho otce o udělení milosti z prosince 1942 byla zamítnuta. Nakonec za nevyjasněných okolností (údajně na akutní selhání srdce) P. Ernst Lohner v bayreuthské káznici 29. února 1944 zemřel. Matthias Lohner do Bayreuthu dorazil až den po pohřbení svého syna a mohl se už jen zastavit u jeho hrobu na tamním hřbitově.

Se svolením zpracováno podle knihy: Jan Stříbrný a kol., Mučedníci a oběti pro Krista, 
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství ve společnosti KatMedia, s.r.o. 
Redakčně upraveno.