Půst a farizeové - z knihy Gerharda Krolla, ´Po stopách Ježíšových´

Za všemi farizejskými snahami byla hluboká náboženská odhodlanost plnit vůli Boží. Poněvadž se mnohé předpisy Zákona daly s tehdejším "novodobým" životem jen těžko sladit, byly stanoveny pomocné směrnice, jimiž se dal Zákon obcházet a přitom neporušovat.

Za královny Alexandry (76 př.K.) nastal zlatý věk farizeů, když jim ponechala neomezenou volnost a poručila lidu, aby se jim podrobil.

Teprve s přihlédnutím k tomuto dějinnému pozadí lépe porozumíme průběhu událostí v Ježíšově životě. Byla to nevídaná odvaha, když Ježíš vyzýval tyto muže veřejně k pokání... Proto farizeové požadovali popravu "lžiproroka" z Nazareta.

Ježíš pranýřoval zpovrchnění jejich náboženského života těmi nejostřejšími slovy. Napadal jejich modlitbu (Mt 6,5n).

Káral také jejich půst: "A když se postíte netvařte se utrápeně jako pokrytci, ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí, amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt. A tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí" (Mt 6, 16nn).

Je tragické, že právě horlivost pro Boží Zákon přivedla farizeje, kteří byli náboženskou elitou národa, ke zkostnatění zbožnosti.

Ježíš byl nekompromisní. Kdo chtěl náležet Božímu království, musel bezvýhradně přijmout spasitelné činy Boží se všemi jeho důsledky.

/Z knihy Gerharda Krolla, "Po stopách Ježíšových", str. 191n/