Navigace: Tematické texty P Půst Delší texty Půst a farizeové - z knihy Gerharda Krolla, ´Po stopách Ježíšových´

Půst a farizeové - z knihy Gerharda Krolla, ´Po stopách Ježíšových´

Za všemi farizejskými snahami byla hluboká náboženská odhodlanost plnit vůli Boží. Poněvadž se mnohé předpisy Zákona daly s tehdejším "novodobým" životem jen těžko sladit, byly stanoveny pomocné směrnice, jimiž se dal Zákon obcházet a přitom neporušovat.

Za královny Alexandry (76 př.K.) nastal zlatý věk farizeů, když jim ponechala neomezenou volnost a poručila lidu, aby se jim podrobil.

Teprve s přihlédnutím k tomuto dějinnému pozadí lépe porozumíme průběhu událostí v Ježíšově životě. Byla to nevídaná odvaha, když Ježíš vyzýval tyto muže veřejně k pokání... Proto farizeové požadovali popravu "lžiproroka" z Nazareta.

Ježíš pranýřoval zpovrchnění jejich náboženského života těmi nejostřejšími slovy. Napadal jejich modlitbu (Mt 6,5n).

Káral také jejich půst: "A když se postíte netvařte se utrápeně jako pokrytci, ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí, amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt. A tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí" (Mt 6, 16nn).

Je tragické, že právě horlivost pro Boží Zákon přivedla farizeje, kteří byli náboženskou elitou národa, ke zkostnatění zbožnosti.

Ježíš byl nekompromisní. Kdo chtěl náležet Božímu království, musel bezvýhradně přijmout spasitelné činy Boží se všemi jeho důsledky.

/Z knihy Gerharda Krolla, "Po stopách Ježíšových", str. 191n/

Témata: farizeismus Boží vůle, plán Půst

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.