Matouš - celník - odpad společnosti

Matouš - lidský odpad 

Ježíš spatřil muže jménem Matouš, jak sedí v celnici. Byl to celník. Patřil k lidem, o nichž si Židé mysleli jen to nejhorší, protože vybírali daně, peníze předávali Římanům a část z nich si nechávali do vlastní kapsy. Prodávali tak svobodu své vlasti, a proto je lidé nenáviděli. Považovali je za zrádce vlasti. A Ježíš ho povolal. Uviděl ho a povolal. "Následuj mě", řekl mu. Zvolil si apoštola mezi těmito nejhoršími lidmi. Matouš pak byl pozván na oběd a radoval se.

Nepřišel povolat spravedlivé, ale každého z nás

Ve francouzském kostele sv. Ludvíka v Římě visí Caravaggiův obraz Povolání sv. Matouše. Rád jsem se na něj chodil dívat. Obraz ukazuje Matouše, svírajícího své peníze, a Ježíše, který na něho ukazuje. Ježíš vybírá právě jeho, člověka lnoucího k penězům. Zve na oběd celou tuto kliku zrádců vlasti, celníků! Když to uviděli farizeové, kteří se považovali za spravedlivé, všechny je odsoudili a říkali: “Jak to, že je váš mistr v této společnosti?”. A Ježíš říká: “Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.” To mne velice utěšuje, protože mne vždy napadne, že Ježíš přišel pro mne. Všichni jsme totiž hříšníci. Všichni jsme v tomto směru absolventi. Každý z nás ví, kde je jeho hřích nejsilnější, kde je jeho slabost. Především však musíme uznat, že nikdo z nás nemůže říci: “Já nejsem hříšník”. Farizeové to ovšem říkali a Ježíš je za to odsuzuje. Byli pyšní, marniví, považovali se za nadřazené ostatním. Ve skutečnosti jsme však všichni hříšníci. To je náš titul a zároveň také možnost přitáhnout Ježíše k sobě. Ježíš totiž přichází za námi, přichází za mnou, protože jsem hříšník.

Ježíš přišel pro mne

Ježíš to dále vysvětluje, když říká: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: Milosrdenství chci a ne oběť. Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky” (Mt 9, 12-13). Díky tomu můžeme všichni říci: Ježíš přišel pro mne, pro každého z nás.

V tom je naše útěcha a naše důvěra. On vždycky odpouští a uzdravuje duši. Vždycky! I když jsme slabí a stále znovu upadáme, Ježíš nás opět pozvedá a uzdravuje. V tom je naše útěcha. Ježíš přišel pro mne, aby mi dodával sílu, přinášel štěstí a upokojoval mé svědomí. Neměj strach. I v ošklivých chvílích, když na člověka život doléhá, když tíží to, co jsme udělali a co se nepovedlo, mne Ježíš miluje, protože jsem takový.”

Ježíš každému nabízí "něco většího"

Ježíš k Matoušovi nepronáší dlouhé projevy, nepředkládá program, ani neposkytuje hotové odpovědi. Obrací se k němu a říká pouze: „Pojď za mnou!“ Takto v něm vzbuzuje touhu po novém cíli a otevírá jeho život směrem k „něčemu většímu“, co přesahuje jeho malou celnici, kde dosud seděl.