r. 1996 (příroda a Bůh; veleb má duše Hospodina; chvalozpěv sv. Františka; modlitba motýla)

Ve wordu je text ke stažení zde


Příroda a Bůh

Z velikosti a krásy tvorů může být srovnáváním poznán původce jejich bytí. (Moudr 13,5)

Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle... (Řím 1,20)

Viditelný svět je jako mapa, která zobrazuje nebe, věčný příbytek živého Boha. Učíme se vidět Stvořitele tím, že rozjímáme krásu jeho stvoření. Lidská inteligence může odhalovat ruku Umělce v podivuhodném díle, které dovršil. Rozum může poznat Boha prostřednictvím přírody: osobního Boha, nekonečně dobrého, moudrého, mocného a věčného, který přesahuje svět a současně je ve svém stvoření nejintimněji přítomen (viz Řím 1,20).
Ježíš nás naučil vidět ruku Otce v kráse polních květů, nebeském ptactvu, hvězdné noci, poli připraveném ke žni, ve tvářích dětí a v potřebách druhého a pokorného. Pokud pozorujete vesmír se srdecm čistým, uvidíte také Boží tvář (srv. Mt 5,8), protože zjevuje tajemství prozřetelné lásky Otcovy. Nesmíme se přitom všem ale dopouštět omylu a mísit Stvořitele s jeho stvořením." ( Jan Pavel II.)





Veleb, duše má, Hospodina!
Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!
Napjals nebesa jak stanovou plachtu,
nad vodami jsi zbudoval své síně.
Zemi jsi založil na jejích základech,
nezakolísá na věčné věky.
Oceánem jsi ji přikryl jako šatem,
nad horami stanuly vody.
Hory se zvedly do výše,
údolí se propadla v místech, kdes jim určil.
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine!
Všechno jsi moudře učinil,
země je plná tvého tvorstva.
Zde moře mohutné a široširé,
v něm nespočetné hemžení živočichů.
Pramenům dáváš stékat v potoky,
které plynou mezi horami.
Podél nich hnízdí nebeské ptactvo,
ve větvích švitoří svou píseň.
Stvořil jsi měsíc, aby vyznačoval čas,
slunce ví, kdy má zapadnout.
Veleb, duše má, Hospodina!
(Z žalmu 104)





Ať tě chválí, můj Bože, všechno, co jsi stvořil,
zvláště pak bratr slunce,
neboť on je den a dává nám světlo,
je krásný a září velkým leskem,
vždyť je, Nejvyšší, tvým obrazem.
Ať tě chválí, můj Bože, sestra luna a hvězdy,
stvořils je na nebi jasné, vzácné a pěkné.
Ať tě chválí, můj Bože, bratr vítr
a vzduch i oblaka, jasná obloha i každé počasí,
kterým živíš své tvory.
Ať tě chválí, můj Bože, sestra voda,
která je velmi užitečná, pokorná, vzácná a čistá.
Ať tě chválí, můj Bože, bratr oheň,
kterým osvětluješ noc
a on je pěkný, příjemný, mocný a silný.
Ať tě chválí, můj Bože, naše sestra matka země,
která nás živí a slouží nám,
a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu.
Chvalte mého Boha, dobrořečte mu, děkujte mu
a služte mu s velikou pokorou.

(Z chvalozpěvu stvoření od sv. Františka z Assisi)




MODLITBA MOTÝLA
Bože, co jsem to jenom...?
Už to mám,
moře květů,
slunce,
díky Pane.
Tvé stvoření je tak hezké!
Ten závan ze záhonu růží...
Co jsem to jenom...?
To kapka rosy skulila se
do náruče květu
samou radostí.
Už bych asi měl...
Už ani nevím!
To vítr kreslil na má křídla
svoje nápady.
Na má křídla, víš...
Co jsem to jenom...?
Už to mám!
Chtěl jsem ti jen, Pane, říct:
Amen!

(Carmen Bernos de Gasztold - Modlitby z Archy)