r. 1997 (eucharistie posiluje naši tělesnou přirozenost, vztahy...)

Ve wordu je text ke stažení zde


SVÁTEK TĚLA A KRVE PÁNĚ
(„Boží Tělo“)

* Tělo Páně - Eucharistie si zasluhuje zvláštní úctu, neboť je jednou z mnoha cest, po kterých k nám přichází Zmrtvýchvstalý Kristus. Skrze ni sám vchází do našich životů, do našich radostí i strastí.
* Skrze eucharistii nás Bůh pozvedá z omezenosti pozemského života do života věčného. (Michael Marsch)
* Skrze Eucharistii se můžeme setkávat se vzkříšeným Kristem, který nás tak miloval, že se nám až do krajnosti vydal. Stává se nám pokrmem. Posilujícím pokrmem na naší cestě pouští tohoto světa, který se odvrátil od Boha. Pokrmem na cestu do našeho Domova.
* V eucharistii jsme napojováni na Ježíšův triumf, ve kterém porazil ďábla, hřích, nemoci, utrpení a smrt. Skrze eucharistii žijeme v Kristu a Kristus žije v nás...
* Ježíš říká: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den."(Jan 6,35.54)







Eucharistií se posiluje a upevňuje naše tělesná přirozenost. Tak to říká i apoštol Pavel v listě Efeským: Vždyť jsme údy jeho těla, z jeho masa a jeho kostí. (Ef 5,30). Nemluví tu o nějakém duchovním a neviditelném člověku - duch přece nemá kosti a maso (Lk 24,39) - ale o skutečném lidském organismu z masa, nervů a kostí. Tento organismus dostává výživu z kalichu vína, jež je jeho krví, a čerpá posilu z chleba, který je jeho tělem. (Svatý Irenej)

Po přijetí Těla a Krve Kristovy se má kněz modlit: "Přijetí tvého Těla a Krve, Pane, ať nás posílí a stane se nám lékem nesmrtelnosti". Tato modlitba je citátem ze svatého Ignáce Antijochijského. Ignác nazývá eucharistii "lékem nesmrtelnosti" nebo také "lékem, který zahání smrt"
(M. Marsch).

Pro tebe, pro každého jednoho z nás, opustil Kristus svého Otce, svou matku, protože tě miluje až do věčnosti. Kristus touží po tom, aby mohl k tobě přilnout, protože tě má rád, a to bez ohledu na to, že tys k němu nepřilnul. Kristus se chce s tebou stát jedním tělem. (Podle W. Trobische)

Přijímáš-li Tělo Páně, stáváš se ratolestí božské lásky na velkém stromu světa, můžeš růst, vyvíjet se a být Mystickým tělem Kristovým. (Michael Quist)






Ve slavení eucharistie jde i o vrůstání do nové dimenze mezilidských vztahů.
"Stáváme se tím, co přijímáme: Tělem Kristovým", říká svatý Augustin. Jinými slovy: setkáváme se jiným způsobem, na jiné rovině; už nejsme závislí na slůvkách "sympatický" či "nesympatický"; už neposuzujeme druhé podle vzhledu, majetku a schopností, tedy podle toho, co kdo má a co umí, nýbrž především podle toho, co je. Může být oblečen chudě, může vypadat špatně, může být dokonce tělesně nebo duševně postižený, a snad tím působí odpudivě - ale já náhle nebo i časem při slavení eucharistie pochopím, že ten člověk je krásný. Jeho vnitřní krása, vůči níž jsem byl dosud jakoby slepý, mi začne před očima zářit. Otevřou se mi oči srdce, protože hřích ztratil nade mnou svoji moc. "Hřích zatemňuje ducha, zavírá oči i srdce," říká farář arský....
(M. Marsch)






Ó milostivý chlebe, rač v nás oheň Ducha svatého tak zapálit, abychom hrozni byli všelikým nepřátelům jako lvové ohněm dýchajíce, totiž zapálenou pravdou a láskou. Nebo kdež tvá svatá krev jest v důstojném srdci, tu zlí duchové zaběhnou a dobří andělé na pomoc přicházejí. Račiž nás tak důstojně napájeti svou svatou krví, aby se zlí duchové pro hrůzy k nám neodvážili přistoupiti a svatí andělé vždy při nás přebývali.
(Jan Milíč z Kroměříže)