r. 1997 (událost a význam svátku; jsme proměňováni)

Ve wordu je text ke stažení zde


Proměna

SVÁTEK PROMĚNĚNÍ PÁNĚ
Ježíš své poslání a definitivní slávu nezjevuje jen slovy, která zůstávají mnohdy nepochopená, ale též skrze svá znamení.

( Událost proměnění Páně je protiváhou k předpovědím o Ježíšově utrpení. Pán zjevil, že není jen trpící nebo jen oslavený. Je trpící, ukřižovaný a zároveň ten, který přemohl zánik - vstal z mrtvých. Právě toto je podstatou Ježíšova života.
( Událost proměnění Páně je světlem pro okamžiky, kdy jdeme "temnotou rokle".
( Událost proměnění Páně je příslibem i našeho proměnění.







PŘÍSLIB PROMĚNY
Událost Proměnění Páně svědčí o proměňující Boží moci, které se může otevřít každý. Petr, Jakub a Jan jsou toho očitými svědky. "A byl proměněn před jejich očima. Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit" (Mk 9,2-3). Takovéto proměnění je cíl Božího působení mezi lidmi.
(((
"JSME PROMĚŇOVÁNI K JEHO OBRAZU MOCÍ DUCHA PÁNĚ." (2Kor 3,18)
Sv. Pavel mluví o tom, že věřící jsou proměňováni už za svého pozemského života v tutéž podobu, jakou má Kristus (Řím 8,29), v podobu takového člověka, jakého Bůh zamýšlel. A to vše mocí jeho Ducha. Toto proměňování není otázkou okamžiku, ale je postupné. Je to proměňování v podobu Syna Božího Je to počátek definitivního proměnění (srv. 1Kor 15,44nn.51n; Flp 3,21), které věřící očekávají. Člověk si sám tuto rozhodující změnu sám nepřivodí! Jedině Kristus skrze svého Ducha již nyní umožňuje křesťanovi postupné proměňování.
"On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy..." (Flp 3,21)
Cestou k tomuto proměnění je "poslouchat milovaného syna" Božího (Lk 9,35), který mezi námi působí skrze svého Ducha.






V životě křesťana existují zářivé okamžiky prožitku Boží slávy, moci, krásy a velikosti. Tyto chvíle se stávají světlem na cestě v temných situacích.





KRISTUS PROMĚŇUJE
Když slavíme svátek Proměnění Páně opěvujeme současně nepředstavitelné očekávání vlastního proměnění.
Kristus prochází lidskou bytostí a dává ji své vlastní rysy. Proměňuje v nás všechno: to dobré i zlé. Každý muž a každá žena má v sobě mnoho otevřených ran způsobených neúspěchy, ponížením a špatným svědomím. Tyto rány se možná otevírají právě v okamžiku, kdy bychom potřebovali nekoneč-né porozumění a nikdo nám není nablízku.
Máme nad těmito ranami vzdychat? Takto by se staly naším soužením, agresivní silou proti nám i proti jiným, obvykle proti těm nejbližším.
Jestliže je však Kristus promění, stanou se silovým polem, zdrojem tvůrčí síly, z níž prýští schop-nost ke společenství, k přátelství a k porozumění.
(Podle Rogera Schutze)

Pokud se člověk
chce dostat sám nad sebe,
pak potřebuje někoho většího než člověka.
Potřebuje Nejvyššího. Zůstane trpaslík
navěky, pokud se nenechá od Něho
učinit velikým.
(Kardinál Meisner)