Navigace: Tematické texty P PřátelstvíTexty na nástěnky - Přátelství r. 2003 / Přátelství dodává životu šťávu, je solí života, přátelství versus kariéra, přátelé nejsou dokonalí!
r. 2003 / Přátelství dodává životu šťávu, je solí života, přátelství versus kariéra, přátelé nejsou dokonalí!
Ve wordu je text ke stažení zde
PŘÁTELSTVÍ DODÁVÁ
ŽIVOTU „ŠŤÁVU“
PŘÁTELSTVÍ JE SOLÍ ŽIVOTA
Ani ten nejvíce zraněný a zdánlivě nesmyslný lidský život není zbytečný, protože jej Bůh zahrnuje svým přátelstvím a udržuje svou božskou mocí.
Naše přátelství pak dodává hlubší smysl a „šťávu“ jak životu našemu, tak i životu našich přátel. Moderní člověk, zaměstnaný vlastní kariérou a s konzumním přístupem ke světu, odsouvá často přátelství na okraj svého života.
V této situaci je třeba postavit se odvážně na obranu lidského přátelství a věnovat mu více pozornosti a času. Může totiž našemu životu dodat chuti, protože podle starého rčení je „přátelství solí života“.
(Podle knihy: O přátelství s Józefem Augustynem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství)
Ježíš praví:
nenazval jsem vás služebníky,
ale přáteli… (Jan 15,15)
PŘÁTELSTVÍ VERSUS KARIÉRA
Jaký to život jen bez přátel?
Vězení, v němž není radosti, není potěšení...
Jedno latinské přísloví tvrdí, že „přítel je největším životním pokladem“. Mnozí ale vnímají, že je přátelství v dnešním světě do značné míry zanedbáváno. „Ve starověku považovali lidé přátelství za tu nejšťastnější a nejlidštější podobu lásky. Zato dnešní svět je ve srovnání s tím mlčky pomíjí,“ stěžuje si C. S. Lewis. Sokrates ironicky poznamenával: „Je podivné, že lidé vždycky dokážou odpovědět na otázku, kolik ovcí čítá jejich stádo, ale nedokážou uvést počet svých přátel.“
Italský spisovatel Francesco Alberoni se ptá: „Objeví se ještě vůbec v moderním světě tu a tam přátelství?“ Odpovídá: „Vždyť i nadále zůstává podstatnou součástí našeho života“. Naše dnešní přátelské vztahy ale bývají povrchní, protože jim věnujeme příliš málo času, pozornosti, energie a zájmu. Často totiž prohrávají svůj zápas s honbou za penězi, za kariérou, blahobytem a konzumem.
„V tomto tak nestálém světě existuje přece jen něco velikého - žít v trvalém přátelství“ (John Henry Newman).
(Podle knihy: O přátelství s Józefem Augustynem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství)
PŘÁTELÉ NEJSOU DOKONALÍ LIDÉ
Přítel není v žádném případě nějaký ideál
Podmínkou dobrého přátelství je, že přítele plně přijí-máme nejen s jeho ctnostmi a půvaby, ale také s chybami a celou jeho křehkostí. Náš bližní - „spřízněná duše“ - se stává naším přítelem právě proto, že ho přijímáme bez jakýchkoli vstupních podmínek. Darem přátelství se vzájemně obdarováváme proto, abychom mohli společně růst a zrát. Jediný způsob, jak mít přítele, je být přítelem.
Nespravedlivý nátlak na přítele ve snaze změnit jeho chování je právem vnímán jako pokus o manipulaci a často bývá příčinou ukončení přátelství. Spíše než vzájemným napomínáním si přátelé pomáhají laskavostí, soucitem, péčí o druhého a životním svědectvím.
Ve vztahu přátelství dochází samozřejmě i k okamži-kům ztráty trpělivosti, k hněvu, smutku, uzavřenosti a sobectví. Přestože se přítel snaží být ušlechtilý a štědrý, podléhá občas různým slabostem. Všední životní obtíže odhalují jejich vzájemnou křehkost. Jde ovšem o pouhé „chvilky“, které lze překonávat mocí vzájemného odpuštění a smíření. Přátelství by nebylo myslitelné bez pochopení slabostí na obou stranách. Je naprosto mylné očekávat, že náš přítel bude dokonalejší než všichni ostatní.
(Podle knihy: O přátelství s Józefem Augustynem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství)
