Sestra smrt (Raniero Cantalamessa)

Na smrt můžeme pohlížet dvojím způsobem. Jeden způsob je sapienciální. Bible ho má společný s jinými obory, jako je filozofie, náboženství, poezie. Jiný způsob je mysterický, a ten se vyskytuje výhradně v křesťanství. V prvním případě je smrt pedagogem, v druhém je mystagogem v tom smyslu, že uvádí do tajemství a sama je součástí křesťanského tajemství. Jako milost předpokládá přirozenost a přesahuje ji, ale nepopírá, tak mysterické nebo velikonoční hledisko smrti osvětluje a převyšuje hledisko přirozené, nedělá ho však zbytečným. Obě perspektivy se mají k sobě navzájem jako Starý zákon k Novému. Starý zákon nám poskytuje sapienciální pohled na smrt, Nový zákon pohled mysterický, kristologický a velikonoční. (5)

…
Takže stejně jak dopadl pojem věčnosti, tak také dopadl pojem smrti: smrt byla vyhoštěna z křesťanského kázání. Stažená vlajka. Je to všeobecné zjištění: o "posledních věcech" se už nemluví. Trvá jakési špatné svědomí a nevolnost. Světská a laická kultura si zvolila cestu, jak odstranit myšlenku na smrt. Udělala z ní tabu. Mezi slušnými lidmi se o ní nesmí veřejně mluvit. Protože tato kultura nemůže dát na ni kloudnou odpověď, odhodlala se k mlčení, a dokonce k mlčenlivému spiknutí. Hřbitovy byly pokud možno vypuzeny za město, aby byly co nejvíce z dohledu. Má se za to, že se smrt odstraní, když se odstraní myšlenka na smrt. V jednom italském velkoměstě vznikla po válce nová přepychová čtvrť. Stavitelé rozhodli, že v ní nesmí být žádný kostel. Důvod: zvonění umíráčku a pohled na pohřeb by mohl rozrušit citlivost občanů. Dospěli jsme tak daleko, že vůči smrti se někteří křesťané omezují na to, že nemají jinou obranu a jinou odpověď než ... její umlčení. Před nějakou dobou koloval v našem městě manifest za boj proti nádorům. Byl tam obrázek ruky muže, který nasazuje parohy, a nápis vysvětloval: "Takto se nepřemůže rakovina." My můžeme říci: Takto se nepřemůže smrt! Smrt se vysmívá mlčenlivému spiknutí proti ní. (17)

…
Nápisy na hrobech“
„Byl povolán k vznešenější službě.“
„Přijde doba, kdy pochopíme.“
„Neplačte nad tím, kterému Bůh požehnal a vzal ho do rajského odpočinku.“
„Odpočívej v pokoji, děkujeme svému Bohu pokaždé, když si na tebe vzpomeneme.“
(Výběr) (19)

…
V naší době se šíří víra v jiný prostředek: převtělení. Ale je to pošetilost. Ti, kdo vyznávají tuto nauku jako nedílnou součást své kultury a svého náboženství, to znamená ti, kdo opravdu vědí, co je to víra v převtělení, vědí také, že to není lék a útěcha, ale trest. Toto prodloužení není povoleno pro požitkářství, ale pro očištění. Duše se znovu vtěluje, protože má ještě něco odpykat, a má-li pykat, tedy musí trpět. Ostatně, jaká krutost! Všichni máme zkušenost o velmi tvrdých úmrtích, která byla opravdovou kalvárií a trvala snad měsíce a roky. U lůžka některých těchto osob jsem se někdy tázal: Měl by odvahu někdo, kdo věří v převtělení, teď přijít a říci tomuto člověku, že všechno, co udělal, aby dospěl do tohoto bodu, celé to krušné umírání musí jednoho dne začít úplně znovu a opakovat to kdoví kolikrát? (23)

…
Dívat se na život z pozorovatelny, jíž je smrt, je neobyčejnou pomůckou, abychom dobře žili. Jsi v úzkých, máš problémy a nesnáze? Zahleď se dopředu, postav se do správného bodu. Podívej se na věci ze smrtelného lůžka. Co bys potom chtěl, aby se bylo stalo? Jakou důležitost bys přičítal těmto věcem? Počínej si takhle, a budeš spasen! Máš s někým spor? Pohled na věc ze smrtelného lůžka. Co bys potom chtěl: abys byl vyhrál, nebo byl pokořen? Abys byl ukázal svou převahu, nebo odpustil?
/Nelpět na ničem!/ (27)

…
Účastnit se eucharistie je nejopravdovější, nejsprávnější a nejúčinnější způsob, jak se „připravit“ na smrt. (41)

…
Na čem záleží, je víra. Každému učedníkovi opakuje zmrtvýchvstalý Ježíš to, co řekl jednoho dne Martě: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu? Credis hoc?“ (J 11,25-26) Blaze těm, kdo cítí, že mohou s milostí Boží a z hloubi srdce odpovědět: „Ano, Pane, věřím! (J 11,27)
(Raniero Cantalamessa: Sestra smrt, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 44)