Smrti se nepotřebuješ bát... ( Meditace, P. Tomislav Ivančič)

/Pouze výběr/

Představ si nějaký hřbitov, který znáš.

Smrt je jako spánek, je to období mezi usnutím a probuzením, proto je to též část života. Tělo a duše jsou na nějaký čas odděleny, aby se jednou, na konci časů opět setkaly a navždy prožívaly své plné lidství v nebi. Smrt je jen jiná forma života. Tělo, které odpočívá v zemi, poukazuje na to, že zemřelý není někde , kdovíkde, vzdálený. Hřbitov a město, případně vesnice, jsou jen dvě různé možnosti lidského způsobu bydlení. Jako již dítě žije na zemi v lůně své matky, aniž bychom se s ním ale mohli bezprostředně setkat, tak je také zemřelý v lůně země živý, stále mezi námi. Tak jako se jednoho dne narodí dítě z lůna matky, tak se také jednou zrodí z lůna země mrtví pro věčný život. Jako je narození dítěte radostným okamžikem pro ty, kdo ho očekávají, tak je také vzkříšení těla radostnou událostí pro ty, kdo věří v Ježíše Krista (pro ty, kdo odevzdali svůj život Ježíši Kristu). Tak jako je početí dítěte začátkem nového života, tak je také okamžik smrti početím nového, věčného života. Tak, jako se pšeničné zrno po zasetí do země sice rozpadá, ale definitivně neumírá, neboť klíčí a později vydává plno nových zrn, tak je také smrt setbou, pohřbením starého těla, aby mohlo vstát tělo nové. Ve městech a na vesnicích se lidé rodí pro pozemský život. Na hřbitovech se rodí pro nový, nezničitelný život.

Proto není hřbitov místem hrůzy a mystéria zániku, nýbrž vchodem (vstupem, přístupem) k novému (osobnímu) vztahu mezi nebem a zemí. Smrt je narozením, tudíž něčím světlým a radostným v našem životě. Není to konec, ale nový začátek. Je setkáním se všemi lidmi, které jsme milovali,/ setkáním se všemi věcmi, které nám přirostly k srdci/. Ježíš svou smrtí přemohl smrt, ďábla a smrt. Ježíš nám přislíbil, že nám každému připravil u Boha-Otce "nový příbytek".

Smrti se tedy nepotřebuješ bát. Smrt se totiž stala přítelem člověka v okamžiku, kdy ji Ježíš zničil. Ježíš je tudíž králem života. Nestrachuj se tedy už víc. Budeš žít věčně. Důležité je pouze to, aby ses zcela oddal Ježíši!

/P. Tomislav Ivančič: "Abba, lieber Vater" /