V každém člověku je kousek samoty, kterou nemůže vyplnit žádná lidská blízkost. - archív citátů

Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katecheziO lásce Úsměv za svítání v táboře malomocných

Úsměv za svítání v táboře malomocných


Raoul Follereau pracoval v táboře malomocných na ostrově v Pacifiku
a podal o tamějších poměrech velice burcující svědectví. 
Bylo to něco nepředstavitelného. Hrozné rány, strašlivě znetvoření lidé,
vlastně už jen chodící mrtvoly, všude beznaděj, zlost, zuřivost.

A přece si uprostřed tohoto zmrzačeného světa uchoval jeden nemocný stařec
překvapivě zářivé a usmívající se oči.
Prožíval stejné tělesné utrpení jako jeho nešťastní spoluobyvatelé.
Bylo však vidět, že si zachoval chuť do života, nepodlehl beznaději a jednal s ostatními jemně.

Follereau byl zvědavý, kde tento starý muž v takovém pekle,
jakým byl tábor malomocných, bere sílu do života. Rozhodl se, že jeho tajemství vypátrá.

Nenápadně ho sledoval a zjistil, že každé ráno za svítání se stařeček došoural až k ohradě,
která uzavírala tábor ze všech stran, a zůstal stát vždycky na stejném místě.

Posadil se tam a čekal. Nečekal na východ slunce. Nečekal, až se objeví nad Pacifikem jeho záře.
Čekal na chvíli, kdy na druhé straně ohrady vyšla žena, stařičká jako on,
s tváří pokrytou spoustou vrásek, s očima plnýma vlídnosti.
Žena nepromluvila. Poslala jen tiché a nenápadné poselství - úsměv.
Ale ten muž se při jejím úsměvu rozzářil a odpověděl jí svým úsměvem.

Rozhovor beze slov trval jen pár chvil. Pak se stařík znovu zvedl a pomalu se dal na cestu k barákům.
Každé ráno. Zvláštní způsob každodenního rozhovoru.
Malomocný, naplněný a posílený tímto úsměvem, mohl snášet další den
a vydržet až do nového setkání s úsměvem na tváři té ženy.

Když se ho Follereau zeptal, malomocný mu všechno vysvětlil:
„To je moje žena!“ A po chvilce ticha dodal: „Dříve, než jsem přišel sem,
ona se o mne tajně starala, jak uměla nejlépe. Jedna zdravotnice jí dala mast.
Každý den mi potírala mastí tvář, zachránila malou část, která jen tak tak stačila k tomu,
aby mě tam mohla políbit... Ale stejně to všechno nebylo k ničemu.
Nakonec mě přece odvezli sem. Ale moje žena mě následovala.
Když ji každý den znovu spatřím, uvědomuji si, že právě ona mi dává jistotu,
že dosud žiju. A pro ni ještě žiju rád.“



Se svolením zpracováno podle knihy:
Bruno Ferrero, Příběhy pro potěchu duše,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Úterý 11. 8.

Ez 2,8 – 3,4; Mt 18,1-5.10.12-14

Komentář k Mt 18,1-5.10.12-14: Pokládám-li se za věrnou ovečku, musím mít se svým Pánem trpělivost, když se vydá hledat tu ztracenou. Ano, v tu chvíli se mi zdá vzdálený…

Zdroj: Nedělní liturgie

Charita pro Libanon

Charita pro Libanon
(10. 8. 2020) V reakci na výbuch, který v úterý 4. srpna 2020 otřásl libanonským Bejrútem, vyhlašuje Charita Česká…

Abbé Pierre - výročí narození (* 5. 8.1912 + 22. 1.2007)

(4. 8. 2020) Francie je ke křesťanství poměrně vlažná. Přesto byl její nejpopulárnější osobností po mnoho desetiletí františkánský…

Proměnění Páně (6.8.)

(4. 8. 2020) Událost Proměnění Páně obrací náš pohled k Božímu světlu, abychom se tak vymanili z temnot života…

Jan Maria Vianney (svátek 4.8.)

(2. 8. 2020) “Má-li člověk Ducha svatého, jak sladké jsou všechna námahy tohoto světa“, říká svatý Jan Maria Vianney (který netrpěl…

Sv. Ignác z Loyoly (svátek 31.7.)

(30. 7. 2020) Zakladatel Jezuitů. Ignác chtěl být původně rytířem a vstoupit do služeb kastilského krále Karla V. Nakonec vstoupil do…

Václav Dvořák († 30. 7. 2008)

(29. 7. 2020) Mons. Václav Dvořák (1921 - 2008) byl jedním z kněží, jejichž víra byla tvrdě zkoušena nejdříve v totálním nasazení v…

sv. Marta (29.7.)

(28. 7. 2020) Člověk se mnohdy nechá strhnout naléhavými potřebami a opomene to, co je opravdu důležité. Toto nebezpečí číhá na každém…

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2020) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. (odkaz…