Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katecheziO lásce Úsměv za svítání v táboře malomocných

Úsměv za svítání v táboře malomocných


Raoul Follereau pracoval v táboře malomocných na ostrově v Pacifiku
a podal o tamějších poměrech velice burcující svědectví. 
Bylo to něco nepředstavitelného. Hrozné rány, strašlivě znetvoření lidé,
vlastně už jen chodící mrtvoly, všude beznaděj, zlost, zuřivost.

A přece si uprostřed tohoto zmrzačeného světa uchoval jeden nemocný stařec
překvapivě zářivé a usmívající se oči.
Prožíval stejné tělesné utrpení jako jeho nešťastní spoluobyvatelé.
Bylo však vidět, že si zachoval chuť do života, nepodlehl beznaději a jednal s ostatními jemně.

Follereau byl zvědavý, kde tento starý muž v takovém pekle,
jakým byl tábor malomocných, bere sílu do života. Rozhodl se, že jeho tajemství vypátrá.

Nenápadně ho sledoval a zjistil, že každé ráno za svítání se stařeček došoural až k ohradě,
která uzavírala tábor ze všech stran, a zůstal stát vždycky na stejném místě.

Posadil se tam a čekal. Nečekal na východ slunce. Nečekal, až se objeví nad Pacifikem jeho záře.
Čekal na chvíli, kdy na druhé straně ohrady vyšla žena, stařičká jako on,
s tváří pokrytou spoustou vrásek, s očima plnýma vlídnosti.
Žena nepromluvila. Poslala jen tiché a nenápadné poselství - úsměv.
Ale ten muž se při jejím úsměvu rozzářil a odpověděl jí svým úsměvem.

Rozhovor beze slov trval jen pár chvil. Pak se stařík znovu zvedl a pomalu se dal na cestu k barákům.
Každé ráno. Zvláštní způsob každodenního rozhovoru.
Malomocný, naplněný a posílený tímto úsměvem, mohl snášet další den
a vydržet až do nového setkání s úsměvem na tváři té ženy.

Když se ho Follereau zeptal, malomocný mu všechno vysvětlil:
„To je moje žena!“ A po chvilce ticha dodal: „Dříve, než jsem přišel sem,
ona se o mne tajně starala, jak uměla nejlépe. Jedna zdravotnice jí dala mast.
Každý den mi potírala mastí tvář, zachránila malou část, která jen tak tak stačila k tomu,
aby mě tam mohla políbit... Ale stejně to všechno nebylo k ničemu.
Nakonec mě přece odvezli sem. Ale moje žena mě následovala.
Když ji každý den znovu spatřím, uvědomuji si, že právě ona mi dává jistotu,
že dosud žiju. A pro ni ještě žiju rád.“



Se svolením zpracováno podle knihy:
Bruno Ferrero, Příběhy pro potěchu duše,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Pátek 27. 1.

1. čtení a mezizpěv - Žid 10,32-39; Žl 37; Evangelium – Mk 4,26-34

Komentář k Žid 10,32-39: Povzbuzení trpících je i mým úkolem. Mohu dnes myslet na ty, kdo jsou pro svou víru „veřejně tupeni a utiskováni“. A sám chci děkovat za dar svobody a správně ji využívat.

Zdroj: Nedělní liturgie

Byl odsouzen k smrti zastřelením, byl deportován na Sibiř... Fjodor Michajlovič Dostojevskij

(27. 1. 2023) Říká-li se, že člověk v životě neumírá jen jednou, pak to obzvlášť platí pro život ruského spisovatele Dostojevského,…

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2023) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2023) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…

František Saleský (svátek 24.1)

(23. 1. 2023) Učitel duchovního života pro všední život, Učitel církve, patron novinářů a spisovatelů.

21.1.1953 mě zatkla komunistická tajná policie / DNEŠNÍ VÝROČÍ

(21. 1. 2023) „Jste zatčen, nedělejte žádné hlouposti.“ Když se za mnou pak zavřely vrata věznice, tak hned…

Online kurz Dějiny evropské kultury na UK

Online kurz Dějiny evropské kultury na UK
(18. 1. 2023) Chcete na Univerzitě Karlově studovat Dějiny evropské kultury? Přihlašte se do 19. února 2023. 

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí
(16. 1. 2023) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.