Položit svůj život za své bližní neznamená jen umřít, ale také přijímat své bližní  takové, jací jsou, - archív citátů

Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katecheziO lásce Úsměv za svítání v táboře malomocných

Úsměv za svítání v táboře malomocných


Raoul Follereau pracoval v táboře malomocných na ostrově v Pacifiku
a podal o tamějších poměrech velice burcující svědectví. 
Bylo to něco nepředstavitelného. Hrozné rány, strašlivě znetvoření lidé,
vlastně už jen chodící mrtvoly, všude beznaděj, zlost, zuřivost.

A přece si uprostřed tohoto zmrzačeného světa uchoval jeden nemocný stařec
překvapivě zářivé a usmívající se oči.
Prožíval stejné tělesné utrpení jako jeho nešťastní spoluobyvatelé.
Bylo však vidět, že si zachoval chuť do života, nepodlehl beznaději a jednal s ostatními jemně.

Follereau byl zvědavý, kde tento starý muž v takovém pekle,
jakým byl tábor malomocných, bere sílu do života. Rozhodl se, že jeho tajemství vypátrá.

Nenápadně ho sledoval a zjistil, že každé ráno za svítání se stařeček došoural až k ohradě,
která uzavírala tábor ze všech stran, a zůstal stát vždycky na stejném místě.

Posadil se tam a čekal. Nečekal na východ slunce. Nečekal, až se objeví nad Pacifikem jeho záře.
Čekal na chvíli, kdy na druhé straně ohrady vyšla žena, stařičká jako on,
s tváří pokrytou spoustou vrásek, s očima plnýma vlídnosti.
Žena nepromluvila. Poslala jen tiché a nenápadné poselství - úsměv.
Ale ten muž se při jejím úsměvu rozzářil a odpověděl jí svým úsměvem.

Rozhovor beze slov trval jen pár chvil. Pak se stařík znovu zvedl a pomalu se dal na cestu k barákům.
Každé ráno. Zvláštní způsob každodenního rozhovoru.
Malomocný, naplněný a posílený tímto úsměvem, mohl snášet další den
a vydržet až do nového setkání s úsměvem na tváři té ženy.

Když se ho Follereau zeptal, malomocný mu všechno vysvětlil:
„To je moje žena!“ A po chvilce ticha dodal: „Dříve, než jsem přišel sem,
ona se o mne tajně starala, jak uměla nejlépe. Jedna zdravotnice jí dala mast.
Každý den mi potírala mastí tvář, zachránila malou část, která jen tak tak stačila k tomu,
aby mě tam mohla políbit... Ale stejně to všechno nebylo k ničemu.
Nakonec mě přece odvezli sem. Ale moje žena mě následovala.
Když ji každý den znovu spatřím, uvědomuji si, že právě ona mi dává jistotu,
že dosud žiju. A pro ni ještě žiju rád.“



Se svolením zpracováno podle knihy:
Bruno Ferrero, Příběhy pro potěchu duše,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Středa 31. 5. - svátek Navštívení Panny Marie

1. čtení - Sof 3,14-18 nebo Řím 12,9-16b; Evangelium - Lk 1,39-56

Komentář k Lk 1,39-56: U našeho Boha najdou naplnění pokorní, ponížení, hladoví. Mocným, bohatým a pyšným se nevnucuje.

Zdroj: Nedělní liturgie

Ubožáku, tobě se líbí křesťanství?

(31. 5. 2023) Sv. Justin, mučedník - svátek 1.6.

Nejsvětější Trojice

Nejsvětější Trojice
(29. 5. 2023) V  neděli po Letnicích (Slavnosti seslání Ducha svatého) se připomíná mysterium Boha v Trojici.

Noc kostelů

Noc kostelů
(29. 5. 2023) Základní informace o Noci kostelů.

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze
(28. 5. 2023) Ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (latinsky festum…

Jedenáct let v domácím vězení v Olomouci / k poslechu

Jedenáct let v domácím vězení v Olomouci / k poslechu
(26. 5. 2023) Jedenáct let držel komunistický režim v domácím vězení olomouckého biskupa Josefa Matochu. 

Svatodušní novéna

(25. 5. 2023) Od pátku po slavnosti Nanebevstoupení Páně se celá církev po devět dní modlí o nové vylití Ducha svatého. Podklady k…