Vánoce v komunistickém kriminále (Anastáz Opasek, arciopat břevnovský)

Večer pomalu klesá na unavené postavy vězňů. Dnešní zážitek se liší od toho každodenního, je Svatvečer vánoc. Všichni budou vzpomínat na své rodiny, kněží také na farnosti nebo klášterní komunity, rozehnané po zemi, na zkonfiskované kláštery proměněné na věznice, muzea, skladiště či policejní kasárna.

Je Štědrý večer, dostali jsme také státní nadílku, obrovské řízky, protože vědí, že se katolíci v ten den postí. Zmizely tedy za okny, přichystané na Boží Hod.

Dnes dopoledne se nepracuje a lze poznat sváteční pohodu, mnozí se modlí více než jindy sami v mlčení, jiní hovoří v hloučku. Rádi bychom si odpověděli na otázku, která je pro všechny kněze důležitá: kterak se dostat k ostatním vězňům, jakou cestou, kudy a přes koho, když jsme střeženi stálou hlídkou a bydlíme daleko od ostatních? Jsme totiž izolováni u historických hradeb, v bývalých bytech strážců.

Policie se rozrůstala ze dne na den a byty ve věznici již dávno nestačily. Je tu útulněji, ale jaksi nadměrně. Musíme spát tři nad sebou, pokoj je plný trojáků jako za války. Aby se nešířila nákaza náboženstvím, je mezi námi a ostatními přísná a bolestná hranice. Jakékoliv překročení se trestá korekcí na samotkách. Tam na cele není nic, žiješ mezi čtyřmi stěnami, jen navečer ti vhodí slamník.

Naše hlídka je postavena u dveří, musíme přece vědět, kdyby přicházel strážný. Za paténu poslouží víčko z umělé hmoty, podobá se trochu bohoslužebnému nářadí. Víno jsme si vyrobili, na všechno nestačí ani pátrači ministerstva vnitra, je ho však poskrovnu, protože jen výjimečně dostáváme balíčky z domova. A potom, kolik hodin je třeba k přísným prohlídkám zásilek, vánočka se musí rozřezat, aby v ní snad nebyl moták s důležitým sdělením příjemci. Hostie jsou malé kousky nakrájené z buchty, malé, aby se v případě nebezpečí mohly rychle spolknout. To je tedy náš obětní chléb.

Rozsazeni na různých místech vězeňské světnice, nenápadně, jsme přítomni Kristově oběti. Kalich je tuba od léků, je v něm několik kapek drahocenného vína.

Venku se již setmělo. Rozsvěcíme světlo a jsme tišší. Modlíme se s církví tam venku, za příbuzné a známé, za ostatní vězně, kteří se v tuto dobu modlí s námi, zbaveni možnosti být s námi. Modlí se na svých celách ve všech budovách vězení; někteří jsou i dnes v sa¬movazbě za neposlušnost, za porušení leckdy směšných předpisů a nařízení. Modlit se na celách je přísně zakázáno, přesto se mnozí modlívají společně, pokud se nenajde udavač. Je mezi nimi mnoho apoštolů, kteří učí ostatní modlitbě.

Nakonec tiše zpíváme Narodil se Kristus Pán. Zdá se, že jsme mu blíže, protože přišel mezi své chudé, narodil se v chudobě věznice na dřevěném stole.

Podobáš se Jemu, který nic neměl. Kdybys zemřel, zůstane tu po tobě jen hromádka prádla a vězeňský šat. Jsme chudí, ale určitě bohatí, protože přišel On. Chceme se podělit z toho bohatství, snad již zítra může Kristus pokračovat ve své cestě po vězení. V nějaké krabičce bude přenesen dále.

Letos je to pro mnohé lepší než loni, kdy jsem prožil Štědrý večer sám, mezi čtyřmi stěnami samovazby, i bez censurované knihy. V naprostém mlčení, protože ani hlídači na tebe nepromluvili, když otevřeli dveře, abys mohl se země sebrat jídlo. A dnes jsem zde ve shromáždění církve kněžské, neboť nejen biskupové, ale i faráři a kaplani jsou čestně zastoupeni. Je nás tu hezky přes sto.

Naše radost je bez vánočního pozlátka, jsme vtaženi do velikosti absolutní prostoty, žijeme v tichosti srdce a Boží přítomnost je přímo hmatatelná.

Již brzy musíme na lůžka, bude večerka. Blíží se devátá hodina, je třeba zhasnout světla. Tím se ovšem dnešní Svatvečer nekončí. Co nejdříve začnou chodit bdělé hlídky, které budou pokračovat i přes půlnoc. Co kdyby někoho napadlo sloužit půlnoční mši? Je tedy policejní pohotovost. Občas se na celách rozsvítí světla a několik strážných projde úzkou uličkou mezi trojáky, a světlo kapesní lampy se projde po postelích. Kolem půlnoci budou hlučnější, neboť zapíjejí Štědrý večer. Jsou podnapilí a mají radost, že ležíme tiše. Noc pokračuje k novému ránu Božího hodu. K nové naději.



Se svolením převzato z knihy Moniky Elšíkové Opat chuligán / Dobré dílo Anastáze Opaska, kzerou vydalo Karmelitánské nakladatelství