Velikonoce jsou Boží odpovědí na naši otázku o utrpení (J. B. Brantschen)

V životě jednotlivce i v lidských dějinách nastávají nebezpečné situace, které by nás musely přivést ke vzpouře nebo uvrhnout v zoufalství, kdybychom stále znovu nezačínali s onou nadějí, která se naplno projeví při slavení liturgie Veliké noci: Ježíš žije, vstal s zmrtvých, Bůh ho vzkřísil. Potupná smrt na kříži nebyla posledním slovem. Existuje nový začátek ...skrze utrpení, smrt a zoufalství, který směřuje k novému stvoření(Řím 4,17). Bůh ve vzkříšení ..oznamuje začátek nového stvoření, .....smíme očekávat nová nebesa a novou zemi ."On jim stře každou slzu z očí, nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti už nebude, protože starý svět pominul."(Zj 21,4)

Vzkříšení v sobě chová toto poselství: Bůh na konci věků napomůže svobodě, spravedlnosti a lásce k vítězství. Naše neutišitelná touha... nezaknikne v nicotě, nýbrž bude uchována v Boží nekonečnosti. Proto smíme a chceme o Velikonocích zpívat aleluja.

Pokaždé, když prolomíme krunýř egoismu, ..nastává během života vzkříšení. Pokaždé, když si podáme ruce ke smíru, děje se vzkříšení, pokaždé, když se dělíme s chudými... K tomuto vzkříšení potřebujeme mnoho odvahy. Pokud se o toto vzkříšení budeme stále znovu pokoušet navzdory všem zvratům, pak můžeme zbytek klidně nechat Bohu..

Velikonoce jsou svátkem naděje, která nemůže být omezena hranicemi světa... O Velikonocích obrátil všemohoucí Bůh nečekaným a překvapujícím zázrakem naši skličující otázku pro utrpení v naději, takže uprostřed utrpení smíme doufat v nový svět a nové nebe. ...Tato naše naděje..není žádnou odpovědí na naše proč..., ale Velikonoce nám dávají dost světla, abychom putovali údolím stínů plni důvěry a odvahy.

Teprve když člověk..přijme svou konečnost a smrtelnost vážně, teprve tehdy se objevuje Bůh jako stvořitel Nového... My lidé v sobě neseme nekonečnou touhu, zároveň jsme ale smrtelní, takže tuto svoji nekonečnou touhu nemůžeme nikdy utišit.

Nemáme právo snít o vzkříšení na konci časů, pokud nejsme připraveni učinit všechno, co je v naší moci, aby ti, kdo leží na zemi, směli již zde a dnes slavit něco ze vzkříšení. Kdo hovoří o vzkříšení a nezmíní se o urážených a bezprávných tohoto světa, ten degraduje Boha. ...Bůh předpokládá, že začneme bojovat za to, aby se náš svět stával každým dnem lidštějším. ... O Velikonocích nás chce Bůh přivést od našich možností a skutků k možnostem svým, abychom uprostřed utrpení ještě mohli snít, ano, směli se skrze slzy smát.

(Johannes B. Brantschen, Proč nás dobrý Bůh nechává trpět, str. 68-73)