To, co jsme vykonali, navždy a navěky zůstane s námi. - archiv citátů

1.1.2014, Jaroslav Škarvada (Foto: IMA)

Jak neztratit dobrou náladu v trampotách, které přinese následující rok? (Jaroslav Škarvada)

Jak neztratit dobrou náladu v trampotách, které přinese následující rok? (Jaroslav Škarvada)

Mnohá vánoční a novoroční přání svědčí
o  úpadku křesťanského smýšlení

Snad i vy jste dostali plno vánočních a novoročních přání. Mnohá jsou upřímná a křesťanská, ale množí se počet těch, která mluví jen o úspěších v novém roce, případně o pohodě a dobrém zdraví. Svědčí to o úpadku křesťanského smýšlení a o plíživém mizení eschatologické naděje.

V co dnes lidé doufají? V co doufají křesťané? I v teologii se objevily určité proudy, které naléhají na nápravu věcí pozemských a na osvobození utlačovaných, ale přitom stále víc a víc nechávají stranou právě ty věci nejdůležitější, eschata. Nakonec i my někdy přešlapujeme v rozpacích u lůžka umírajících, a zvlášť před jejich příbuznými máme potíže přiznat pravdu. A co je ta pravda?

Nejhlubší touhu srdce 
nelze nikdy úplně udusit

Ta pravda je, že se před tím umírajícím zvedá opona k tomu, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk ani nikdy nepomyslil, k tomu, co Bůh připravil těm, kdo ho milují (I Kor 2,9). V tom je ale asi právě ten zádrhel, že si to neumíme představit. Že je to mimo náš prostor a čas. Že si často myslíme, že naše duše je něco, co od nás po smrti odletí kdo ví kam, a my že skončíme v hrobě. Jenže to JÁ, které se chvěje o své štěstí, to JÁ, které má své úzkosti a touhy, které touží po životě a po lásce, bude žít dál. Non totus moriar, říkal už pohan Cicero. Na to se dnes mnoho nemyslí, i my se často necháváme strhnout mentalitou, která vidí ve smrti definitivní konec, která nedovede jít dál než do tmy hrobu nebo kremační pece. A tak se dnešní člověk vlastně nemá na co těšit. Ta nejhlubší touha jeho srdce, touha po životě, po světle, po nekonečné lásce, tato touha, kterou nelze nikdy úplně udusit, ta tu stojí bez naděje na ukojení. Je se pak co divit, že se takový člověk, zvlášť je-li mladý, vrhne na drogy, aby aspoň někde a v něčem našel chvíli štěstí? Lidé dříve také věděli o tom, že existují různé opojné látky, už od dob Noemových. A přece je neužívali tak lačně jako dnešní mladá generace: měli naději.

Touha po shledání
se vzkříšeným Pánem

Otevřme si Nový zákon, zvlášť listy apoštolů. Tam nenajdeme skoro stránku, která by nebyla prodchnuta touhou po shledání se vzkříšeným Pánem. Samozřejmě, většinou se to týká očekávání paruzie. Ale je tam jasná i touha po osobním setkání s ním hned při smrti. Mám touhu zemřít a být s Kristem, volá svatý Pavel, to je věc mnohem, mnohem lepší (Flp 1, 23). Což to nebude největší den naší existence? Objevit se tváří v tvář před Kristem, který je Pravda a Láska. Uvidět se v Pravdě – to bude asi pálit, to bude očistec – ale zároveň padnout do náručí nekonečné Lásky. To mi skoro nikdo o vánocích nepřál.

Eschatologická naděje mi pomáhá,
abych neztratil dobrou náladu v trampotách

A přece jenom tato naděje, tato eschatologická naděje mi může účinně pomáhat, abych neztratil dobrou náladu v trampotách, které nám následující rok přinese. Ať jsou jakékoliv. Pro mne je proto útěšné modlit se při mši svaté po otčenáši tu krásnou modlitbu: Pomoz nám, ať se nikdy nedostaneme do područí hříchu, ať žijeme v bezpečí před každým zmatkem, a ať s nadějí očekáváme požehnaný příchod našeho Pána Ježíše Krista. Není to pěkné přání do nového roku?

biskup Jaroslav Škarvada
Převzato ze Zpravodaje Arcidiecéze pražské 2/2002
Redakčně upraveno, doplněno nadpisem a mezititulky.

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 23. 7.

Mdr 12,13.16-19 ; Žalm 86; Řím 8,26-27
Mt 13,24-43

Není snadné odpovědět na otázku jak konkrétně postupovat a jak se vyrovnat s odmítnutím či jen faktickou nevírou v Krista. Nejde ale o nový problém. První komunita křesťanů se s ním hojně setkává. Proč Židé hromadně nepřijali evangelium? S tím souvisí otázka, jak vůči nim postupovat. Máme je vyhubit? Ježíš předkládá zásadní argument. Boží království nekončí jen realitou pozemského života (teď a tady). Je třeba věci nahlédnout perspektivou věčnosti, až Bůh oddělí plevel od pšenice. Tato logika přesahuje viditelnou konfesní příslušnost a vztahuje se na nejhlubší nitro každého člověka bez výjimky.

Zdroj: Nedělní liturgie

Mediálně spolupracujeme:

CSM 2017 Olomouc / Celostátní setkání mládeže 15. - 20. 8. 2017

Festival United 24.8. - 26.8. 2017 Vsetín

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20.7.2017) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z...

Sv. Eliáš (20.7.)

(18.7.2017) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh...

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16.7.2017) z kláštera Compiègne u Paříže

Prosba o Vaši pomoc

(12.7.2017) Svou krví můžete zachránit život. Hledá se akutně dárce kostní dřeně pro 16 letého Jakuba z Brna.

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12.7.2017) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10.7.2017) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(3.7.2017) svátek 5.7.

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

(3.7.2017) (*Chotouň asi 970 + Sázava 25.3.1053)