Křest a biřmování otevírá cestu k k apoštolské práci

Když mluví koncil o apoštolské činnosti laiků mluví o ní jako o jejich vlastním úkolu, nikoliv o nějakém náhradním nebo nouzovém řešení. Tyto myšlenky jsou jen logickým vyústěním ekleziologických myšlenek, obsažených zejména v konstituci o církvi Lumen gentium, které představují církev jako lid Boží, jako tajemné tělo Kristovo a rozhodně neomezují chápání církve pouze na klérus.
 
Povinnost a právo apoštolátu pro laiky se odvozuje přímo z jejich spojení s Kristem jako hlavou. Neboť když byli křtem včleněni do tajemného Těla Kristova a biřmováním utvrzeni silou Ducha svatého, sám Pán je pověřuje apoštolátem. (AA 3)

Církev je celek, organismus, s Kristem jakožto hlavou a laici jsou nejpočetnější částí tohoto celku. Laici vytvářejí tělo církve stejně jako klérus. Jejich křest a biřmování jim otevírá cestu k plnému obdarování Duchem svatým a tím i cestu k apoštolské práci. 

Apoštolát v síle Ducha a s užitím jeho darů

Apoštolát se uskutečňuje ve víře, naději a lásce, jež rozlévá Duch svatý do všech členů církve. (AA 3)

Podobně jako u myšlenek o povolání všech v církvi ke svatosti je i zde apoštolské působení laiků stavěno na působení Ducha svatého v jejich životech. Koncil na jedné straně počítá s tím, že služby v církvi, vyžadující svěcení, se konají díky působení Ducha ve svátosti svěcení kněžstva. Přitom ale nerezervuje obdarování "zvláštními dary", tedy každé osobě darovanými charizmaty, nikomu. Počítá s nimi pro všechny - pro klérus i laiky.
 
Z přednášky P.Ing. Aleše Opatrného:
Duch svatý v dokumentech II. Vaticana
Text celé přednášky naleznete zde