Východiskem všech snah o živější církev, která by byla schopna lépe oslovit lidi, není pohled na církev samotnou se všemi jejími strukturami a úřady, akcemi a prohlášeními, strategiemi a metodami, nýbrž pohled na Boha, jak nám jej umožnil Ježíš.
 
My sami jakožto společenství hříšných lidí se pro svět nestaneme nikdy tak zajímavými, přesvědčivými a lákavými, aby celý svět zvolal: Nyní jsme nalezli to, co jsme hledali.

Jakkoli může být střízlivé plánování a promýšlení strategií v církvi důležité (např. vzhledem k nutné reformě struktur, pastoračním plánům, zlepšení image církve vůči veřejnosti apod.), v tom nejpodstatnějším nám to samo o sobě pokročit dál nepomůže. Prvotním je spíše to, co jednou hezky formuloval biskup Walter Kasper: "Je třeba, abychom sami nechali znovu vzájemně prostoupit Boha a náš všední život."

Při tom zde nejde o nějaké abstraktní uvažování o Bohu, není zde myšleno nějaké čistě náš rozum zasahující poukazování na jeho existenci. Naše církev musí být průvodkyní při hledání tajemství lidského života, aby právě tam pomáhala lidem nalézat Boží stopy.

Středověká mystika mluvila o nalézání Boha ve všech věcech. V tom se musíme stát mistry, "mistry života", jak říká mistr Eckhard.
Z publikace Pastýřská služba učedníků nebeského království,
kterou vydalo Pastorační středisko.