Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
4. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež Lev XIV. (Blahoslavenství představují nový zákon, který činí život dobrý)

Při dnešní liturgii se čte nádherná pasáž Radostné zprávy, kterou Ježíš zvěstuje celému lidstvu: Evangelium blahoslavenství (Mt 5,1-12). Právě ta jsou totiž světly, která Pán rozsvěcí v šeru dějin a odhaluje tak plán spásy, který Otec uskutečňuje skrze Syna, mocí Ducha Svatého.

Kristus na hoře předává učedníkům nový zákon, který je vepsán v srdcích, nikoli v kameni: je to zákon, který obnovuje náš život a činí jej dobrým, jakkoli se světu jeví jako marný a ubohý. Vskutku pouze Bůh může nazvat blahoslavenými chudé a trpící (srov. v. 3-4), protože On je nejvyšší dobro, které se dává všem s nekonečnou láskou. Jedině Bůh může nasytit ty, kdo hledají pokoj a spravedlnost (srov. v. 6.9), protože On je spravedlivý soudce světa, původce věčného pokoje. Jedině v Bohu nacházejí radost pokorní, milosrdní a lidé čistého srdce (v. 5.7-8), protože On je naplněním jejich očekávání. V pronásledování je Bůh pramenem vykoupení; ve lži je kotvou pravdy. Proto Ježíš hlásá: „Radujte se a jásejte!“ (v. 12).

Blahoslavenství zůstávají paradoxem pouze pro toho, kdo se domnívá, že Bůh je jiný, než jak ho zjevuje Kristus. Kdo očekává, že na zemi budou vždycky vládnout tyrani, je Pánovými slovy překvapen. Kdo přivykl myšlence, že štěstí patří bohatým, může považovat Ježíše za naivního. Avšak iluze spočívá právě v nedostatku víry v Krista: On je Chudý, který se s každým dělí o svůj život, Mírný, který vytrvale snáší bolest, Tvůrce pokoje, pronásledovaný až k smrti na kříži.

Právě tak Ježíš osvětluje smysl dějin: Nikoli těch, které psali vítězové, ale těch, které uskutečňuje Bůh, když zachraňuje utlačované. Syn hledí na svět s realismem Otcovy lásky; na opačné straně stojí, jak řekl papež František, „profesionální iluzionisti, které není třeba následovat, protože nejsou schopni přinášet naději“ (Angelus, 17. února 2019). Bůh naopak dává tuto naději především tomu, koho svět zavrhuje jako beznadějný případ.

Blahoslavenství, drazí bratři a sestry, se tak pro nás stávají důkazem štěstí a přivádějí nás k otázce, zda je považujeme za úspěch, který si lze koupit, nebo za dar, který můžeme sdílet; zda štěstí klademe do předmětů, které se opotřebovávají, nebo do vztahů, které nás provázejí. Je to totiž „kvůli Kristu“ (srov. v. 11) a díky Němu se hořkost zkoušek proměňuje v radost vykoupených: Ježíš nemluví o vzdálené útěše, ale o neustálé milosti, která nás vždy podporuje, zejména v hodině zkroušenosti.

Blahoslavenství povyšují pokorné a rozptylují pyšné v myšlenkách jejich srdce (srov. Lk 1,51-52). Prosme proto o přímluvu Pannu Marii, služebnice Páně, kterou všechna pokolení nazývají blahoslavenou.