Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus A)
5. neděle postní - A / Angelus - papež Lev XIV. (Ježíš povolává i nás ze stísněnosti egoismů a povrchnosti do plnosti života)

Na dnešní, pátou neděli postní, čteme při liturgii evangelium o vzkříšení Lazara (srov. Jan 11, 1–45).

Na postní cestě je to znamení, které promlouvá o Kristově vítězství nad smrtí a o daru věčného života, který dostáváme skrze křest (srov. KKC, 1265). Ježíš dnes říká také nám, stejně jako Martě, Lazarově sestře: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky.“ (Jan 11, 25–26).

Liturgie nás tedy vybízí, abychom v tomto světle – v blížícím se Svatém týdnu – znovu prožívali události Pánova utrpení: vjezd do Jeruzaléma, Poslední večeři, soud, ukřižování, pohřeb – abychom uchopili jejich nejautentičtější význam a otevřeli se daru milosti, který v nich je obsažen.

Ve Vzkříšeném Kristu – vítězi nad smrtí a žijícím v nás díky milosti křtu – totiž nacházejí tyto události své naplnění pro naši spásu a plnost života.

Jeho milost osvětluje tento svět, hledající neustále novost a změnu i za cenu obětování věcí důležitých – času, sil, hodnot, citů –, jako by sláva, hmotné statky, zábava nebo pomíjivé vztahy mohly naplnit naše srdce nebo nás učinit nesmrtelnými. Je to příznak touhy po nekonečnu, kterou každý z nás nosí v sobě, jejíž naplnění však nelze svěřit tomu, co pomíjí. Nic, co je konečné, nedokáže uhasit naši vnitřní touhu, neboť pro Boha jsme byli stvořeni a nenajdeme pokoj, dokud nespočineme v Něm (srov. sv. Augustin, Vyznání, I, 1. 1).

Příběh o vzkříšení Lazara nás tedy vybízí, abychom naslouchali této hluboké potřebě a – v moci Ducha Svatého – osvobodili svá srdce od zvyků, podmíněností a způsobů uvažování, které nás jako balvany uzavírají do hrobu egoismu, materialismu, násilí a povrchnosti. Na těchto místech není život, ale pouze zmatení, nespokojenost a osamělost.

Také na nás Ježíš volá: „Vyjdi ven!“ (Jan 11, 43), a pobízí nás, abychom – znovuzrozeni Jeho milostí – vycházeli z těchto stísněných prostorů a kráčeli ve světle lásky jako nové ženy a noví muži, schopní žít nadějí a milovat po vzoru Jeho nekonečné lásky, bez kalkulů a bez poměřování.

Panna Maria ať nám pomáhá prožít tyto svaté dny – s její vírou, s její důvěrou, s její věrností –, abychom rovněž my mohli každý den znovu zakoušet setkání s jejím vzkříšeným Synem, setkání plné světla.