články

30. 7. 2020, Marek Orko Vácha (Foto: VVY)

Jít dál a dál, nezastavovat se, nemyslet moc na minulost

Stojíme na ramenou předků, v dobrém i ve zlém a přicházíme na svět s danostmi, které jsme si nevybrali: rodiče, jejich geny, zemi, místo a datum zrození. Rodinné prostředí a celé mládí.

22. 7. 2020

Ve vězení jsem se naučil víc, než v klášteře

Z dopisu Bohuslava Buriana z internačního tábora 24. června 1943.

16. 7. 2020, Josef Prokeš

Jak se proměnili Abrahám a Izák při oběti na hoře?

V knize Genesis je Abrahám Bohem volán k tomu, aby šel obětovat svého syna Izáka. Vysvětlit bezezbytku tento zvláštní příběh není asi možné. Abrahám si Izáka vymodlil, byl pro něho znamením Boží lásky a zaslíbení. Pochopit, proč nyní Bůh chce, aby ho zabil, vlastně zcela nelze.

8. 7. 2020, Ambrož Milánský, Augustin z Hippo (Foto: ima)

jedoucí pohybující se vlak metra, rozmazané / ima

Jak svatý Ambrož neměl čas ... na svatého Augustina

Ambrož nevěděl o léčkách mého života. Nemohl jsem se ho ale zeptat, protože mě od něj oddělovaly zástupy ustaraných lidí, jimž v jejich slabosti sloužil…

1. 7. 2020

Bolest je dobrá, ukazuje ti, kde je problém

Bolest je dobrá, ukazuje ti, kde je problém. Nesnaž se bolest zmírnit, dokud nenajdeš problém.

30. 6. 2020, papež František

Papež František, biskup / foto L´Osservatore Romano

Biskupové, neobklopujte se podržtaškami, přikyvovači a kariéristy! Papež František)

Buďte apoštoly naslouchání, kteří umějí popřát sluchu i těm, kterým není příjemné naslouchat. Neobklopujte se prosím podržtaškami a přikyvovači, kněžími-kariéristy... řekl biskupům papež František.

23. 6. 2020, Augustin z Hippo

Mé srdce sténalo a světlo v mých očích haslo

Mé štěstí je přidržovat se Boha, protože když nebudu trvat v něm, nebudu moci trvat ani sám v sobě. Ty jsi můj Pán, bez tebe nemám štěstí. (Sv. Augustin)

15. 6. 2020

luxusní auto, elektroauto, dobíjení / ima

Citová odtažitost se stala mou součástí

Protože jsem v dětství zakusil odmítání, už jako malý jsem svůj život uzavřel před druhými lidmi. Došel jsem k závěru, že mohu svůj život prožít izolovaně, bez pomoci kohokoliv jiného. Lidi jsem vnímal jen jako původce bolesti, tak jsem se rozhodl držet si je od těla.

10. 6. 2020, Aleš Palán, Marie Svatošová (Foto: Jan Kovář)

kostel, Vyšehrad, železniční most, most pro vlak, řeka, mlha / foto Jan Kovář

Adorace ve vlaku

Velkou část života trávím na cestách ve vlaku. Kdyby se ty hodiny nasčítaly, konečná cifra by byla v řádu roků.

2. 6. 2020, Josef Prokeš

poušť, putování, skupina, cesta církev / foto Michael Špilar

Co se nám vybaví, když se řekne církev?

Často asi především její hierarchická podoba. Je to do jisté míry logické. Ale je to ten jediný a pro dnešní svět skutečně nejvýstižnější obraz církve?

27. 5. 2020

Duch Svatý spojuje všechny kameny

Pokud odejmete Ducha, zničíte svorník, kameny vypadnou a celá stavba se zboří. Každý kámen má v budově své místo.

20. 5. 2020

Koronavirus je jako velký megafon

Koronavirus získal své jméno díky tomu, že se viditelně podobá koruně. Koruna je symbolem moci a autority – a tento virus má nad námi lidmi opravdu obrovskou moc. Povšimněte si, k čemu všemu miliardy lidí donutil, a co všechno kvůli němu naopak dělat nemůžeme.

14. 5. 2020, Aleš Opatrný (Foto: ima)

Konvertité – radosti i strasti

Nikdo, ani konvertita, nemůže žít trvale v idealizované církvi mezi idealizovanými křesťany. Potřebuje se dopracovat ke zralé lásce, která dokáže milovat lidi reálné, je schopna překonat zklamání, a k trpělivosti, která unese i hledání odpovědí na zatím nezodpovězené otázky.

29. 4. 2020, Madeleine Delbrelová (Foto: ima)

kácení lesa, dřevorubec, práce, motorová pila / -ima

Lidé navzájem potřebují svou práci

Často bychom rádi odešli ze své práce a působili tam, kde jsou výsledky naší práce více viditelné a hmatatelné. A tak se vydáváme za dobrodružstvím, které po nás Bůh nežádá, a necháváme jako řešetem unikat vzácné minuty služby, kterou nám Bůh nabídl a která se skrývá v naší práci.

20. 4. 2020, papež František (Foto: jankovar.cz)

Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla

Velká síla, kterou máme, je radost z Pána. Je to plod Ducha svatého, o který prosíme.

20. 4. 2020, Elias Vella

Satan, ďábel... Existuje?

Ne všichni křesťané mají na ďábla stejný názor. (-> vira.cz)

20. 4. 2020, KGI

KGI - základní informace o víře - přehled jednotlivých sešitů

Korespondenční kurz o křesťanské - katolické víře.

17. 4. 2020, papež František

Pán do nás častokrát zasévá nepokoj

Pán musí nezřídka otřásat našimi falešnými jistotami, aby nás přivedl ke spáse. V takové chvíli se nám zdá, že postrádáme pokoj, avšak Pán nás tak uvádí na cestu, abychom dosáhli pokoje, kterým nás obdaří On sám. Pán do nás častokrát zasévá nepokoj, abychom se vydali vstříc Jemu a nalezli Jej.

14. 4. 2020, (Foto: ima)

Když trpíš nevysvětlitelným utrpením, nehledej u Boha vysvětlení

Biblická kniha Jób je stará kniha, plná úzkosti, záhad, napětí a rozporů. Avšak navzdory své starobylosti je to kniha velmi aktuální.

11. 4. 2020, Pete Greig (Foto: ima)

hřbitov, rekonstrukce, ruiny, plot, krajina, náhrobky / foto -ima-

Zmatek Bílé soboty prožila řada světců

My nyní už víme, že Bílá sobota nebyl konec, ale učedníci to nevěděli... Celé Ježíšovo okolí bylo zděšené. Jan píše, že „se učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi“ (20, 19). Učedníci se báli, a kromě toho pociťovali hluboký zmatek.

Zobrazené záznamy 421 - 440 z 2749

1 … 21 22 23 … 138

Sekce: články

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.