Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
31. neděle v mezidobí B - Památka všech věrných zemřelých / Spolupracovníci v díle milosrdenství

Bereme vážně jak realitu smrti, tak i realitu… že smrt podlehla smrti

K výběru jsou tyto texty
1. Mdr 3,1-9; Ž 116,5-6.10-11.15-16a; Řím 8,14-23; Mt 25,31-46
2. Dan 12,1-3; Ž 42,2.3.5bcd; 1 Kor 15,20.24a.25-28; Lk 12,35-40
3. 2 Mak 12,43-46; Ž 103,8+10.13-14.15-16.17-18; 1 Sol 4,13-14.17b.18; Jan 5,24-29



K úvaze

Den smutku, den tiché radosti. Takto můžeme charakterizovat památku věrných zemřelých. Smutek, protože si připomínáme odchod našich blízkých. Tichá radost, protože tento odchod není definitivní: Kristus má totiž dost moci nás znovu shromáždit… V tomto dni jsou tedy protknuty naděje a bolest.

Není třeba dlouho rozebírat důvody našeho smutku - ty jsou samozřejmé. Méně samozřejmé jsou však důvody naší "plaché" radosti. Je možné totiž namítnout: Nezlehčujeme touto radostí vážnost smrti? Nezavíráme oči před skutečností, že ti naši blízcí už tu nejsou? Na tyto námitky odpovídáme, že bereme vážně jak realitu smrti, tak i realitu… že smrt podlehla smrti! V Kristu je i smrt našich blízkých přemožena. Jistě, toto zatím nevidíme - máme jen oči víry. A právě tato víra nám dává vidět to, co není lidským očím zatím viditelné. Pokud Kristus vstal z mrtvých, tak vstal právě proto, aby ti, kteří zemřeli v jeho společenství, povstali ze smrti k životu.

Avšak tato cesta ze smrti k životu je někdy delší. A proto se dnes modlíme ke Vzkříšenému Kristu, aby naše zemřelé sestry a bratry dovedl k sobě. Naše modlitba je tak pro ně jakýmsi občerstvením a osvěžením na náročné cestě. Těmto svým drahým můžeme podat pomocnou ruku! A to je právě to úžasné - nemusíme zůstat u bolesti, ale s radostí můžeme vykonat pro ně něco prospěšného.

Tuto modlitbu však nemáme chápat tak, že bychom chtěli naklonit přísného Boha, aby už "konečně" prokázal milosrdenství. Jak bychom si vůbec mohli představit, že bychom byli "dobrotivější" než ten, který je dobro samo? Naše dobrotivost (projevená v modlitbě) je spíš podílem na Boží dobrotě. Ba dokonce - Bůh je tak dobrý a chce nás natolik poctít, že nás činí svými spolupracovníky v díle milosrdenství. On by to mohl vykonat bez nás… ale on chce s námi, aby nám udělal větší radost, že smíme pomáhat těm, které máme doposud rádi. A proč tedy neusilovat o to, aby rostla radost naše - a těch zesnulých, za které se modlíme?