Sekce: Knihovna
1. Před modlitbou za uzdravení
z knihy Charizma uzdravování v praxi
Místo: Je třeba vybrat nějaký klidný prostor. Je vhodné, aby byla přítomná eucharistie. To pak může být důležitou pomocí v určitých "těžkých" případech. Skupina, která se věnuje modlitbě za uzdravení, je vytvořena z malého počtu osob, které jsou na základě svých charizmat nebo ducha modlitby vybrány lidmi zodpovědnými za modlitební skupinu. Je třeba samozřejmě zajistit, aby k "modlitebnímu mužstvu" nepatřili skeptičtí lidé, kteří přišli jen "očumovat". Je důležité, aby se nevytvořila nějaká falešná bariéra mezi těmi, kteří se modlí a těmi, kdo o modlitbu prosí. Jednota a láska skupiny bude před Bohem působit uzdravení. Podstatný je dostatečný prostor pro společnou modlitbu, aby bylo dosaženo nezbytné jednoty, která se může dotknout Božího srdce.
Udělat kroky pokory a projasnění: Je dobré modlit se za sebe navzájem a prosit o tuto milost jednoty a pokory, odložit každou osobní zášť, veškerou žárlivost vůči přítomným i nepřítomným osobám a vzájemně si odpustit.
"Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas" (1 Pt 5, 6).
Je to Kristova láska, která skrze nás uzdravuje. Proto je nutné, abychom si udělali čas k odložení všech vlastních břemen a starostí a abychom vstoupili do soucítění Ježíšova srdce. Tak budeme moci také našim bratřím předat toto Kristovo soucítění, a ne nějaký sentimentální, čistě lidský soucit. U Marie si vyprosit tuto milost soucítění a lásky k lidem, kteří nás budou žádat o modlitbu. Maria nás lépe než kdokoli jiný učí správnému soucítění a jasnému pohledu na naše bratry. Udělat si čas, abychom mohli vzývat Ducha svatého, abychom mu mohli naslouchat a nechali se od něj vést, aniž bychom chtěli něco uspěchat. Nemáme co dělat s nějakým počítačem. Duch svatý je osoba a my jsme také osoby. Než se mezi osobami vytvoří pevné vztahy, chvilku to trvá. Ve víře vyznat moc našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista přítomnou v tomto okamžiku, vyznat jeho vítězství nad zlem, hříchem, nemocí.
Je důležité vzývání Ježíšova jména, jež však nesmí být nějakým mechanickým opakováním. Jde o to, abychom v jeho jménu zakotvili a spoléhali se na jeho působící moc. V této neustálé disponovatelnosti pro Ježíšovu lásku bude Ježíš vždy - tak věříme - na naše modlitby odpovídat. Ale ne bezpodmínečně tím způsobem, jaký bychom očekávali. V tomto odevzdání se Duchu svatému mu předáváme i naši touhu po úspěchu podle lidských měřítek. Musíme se varovat jakéhokoli voluntarismu a důvěřovat, že Pán ví lépe, jaké cesty jsou pro jeho děti nejlepší.
