1. Úvod

Pavlova zkušenost s Kristem
Biblické svědectví a dnešní zkušenosti víry

Předmluva k českému vydání

P. Norbert Baumert je dnes ve světě exegeze považován za světového odborníka na Pavlovy listy. Čtete-li některé z jeho exegetických studií, musíte žasnout, co všechno se vlastně skrývá za biblickým textem a za v překladech často tak nejasnými a někdy si protiřečícími formulacemi svatého Pavla. Prostřednictvím složitých filologicko-exegetických rozborů, vlastní autorovy zkušenosti s Duchem Božím a na obojím založeném překladu před sebou najednou máte text velmi prostý, zářící vnitřní silou a jakoby vám důvěrně známý. "Vždyť tohle", říkáte si, "tohle přeci přesně takto prožívám - v modlitbě, ve společenství, v církvi . . .!" A protože P. Baumert je z těch, kteří jsou svoji vysokou a složitou odbornost schopni spojit s hlubokým a všem srozumitelným podáním, mohl také vzniknout tento sešit, 2. část autorovy knihy Dary Ducha Ježíšova.

Hlavní téma celé knihy ("charismatická dimenze církve"), které autor v 1. části představuje na základě informací o Charismatické obnově a ve 3. části se věnuje jeho teologickému rozboru, je v této 2. části osvětlováno přímo od pramene - z Božího slova předaného apoštolem Pavlem. Čtení tohoto sešitu se tedy v první řadě nabízí jako pokračování již započatých úvah. Avšak tento sešit lze s velikým užitkem číst (nebo spíše rozjímat) i samostatně. Ať už proto, že někoho všechno to povídání o Charismatické obnově prostě nezajímá, nebo proto, že někdo (sám, v nějaké biblické skupině nebo ve společenství) hledá, kudy by (poprvé nebo) hlouběji pronikl do listů svatého Pavla či do Božího slova vůbec. A také se může stát, že někoho jen zajímá, co že je vlastně tak světoborného na tom Baumertovo pojetí a překladech (v tom případě jej navíc odkazuji na seznam literatury na konci 3. části). Samozřejmě, že po tomto sešitě nakonec sáhnou také účastníci autorova "semináře života z víry", o kterém byla zmínka v předmluvě k prvnímu sešitu.
Protože, jak říká autor, "Písmo vykládá život křesťana, jehož prožívání mu naopak vykládá Písmo", je zde v jednotlivých tématických okruzích vždy nejprve nabídnut výklad Pavlovo formulací vyrostlých z jeho osobní zkušenosti a k tomu jsou vždy přiřazena některá dnešní svědectví. Výsledkem je, že se nám najednou - při pozorné četbě a v modlitbě - "otevírá nový přístup k Písmu - a člověk Písmo začíná číst a začíná s ním žít". A o to vlastně (za druhé) jde.
Petr Hruška

Úvod

Následující oddíly jsou biblickým rozjímáním o křesťanské zkušenosti apoštola Pavla, která na základě zkušeností, jež jsme uvedli v 1. části knihy, začíná nově zářit a v mnohém se stává srozumitelnější. Je to přece tentýž Duch, který uchopil církev v jejích počátcích a který ji dnes obnovuje. Proto se odvažujeme po bok apoštolovým svědectvím stavět příbuzná svědectví z naší doby. Je třeba se podstatně držet toho, že živá zkušenost víry je nezbytným předpokladem výkladu Písma, protože Písmu svatému můžeme porozumět "jen v Duchu, ve kterém bylo napsáno" (srov. Druhý vatikánský koncil: konstituce Dei Verbum; DV 12).

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Norbert Baumert

Témata: Duch svatý

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!