1. Víra ateistů a nemoc duše, která nenašla svůj smysl

Brzy se však ukázalo, že nadšená víra ateistů, inspirující výzkumy těchto zkoumatelů náboženského fenoménu, není ne-náboženská, ale proti-náboženská, a tedy tím už svým způsobem „náboženská“, byt’ opačného znaménka. Postulát ne-náboženskosti vědce studujícího náboženství se tak ukázal jako nerealizovatelný a koneckonců rozporný. Bylo by to něco podobného jako požadovat od jazykozpytce, aby se zřekl mluvit svým mateřským jazykem, nebo od antropologa, aby se zřekl toho, být anthropos, člověk.

…

Kdo však řekl „smysl“, řekl implicitně i „náboženství“. To je též důvod, proč Jung neztotožňuje prostě náboženství s neurózou. Vztah je složitější. Náboženství není jen symptom, ale je také možný lék. Mezi duševní nemocí pacienta a jeho náboženským přesvědčením vzájemná souvislost, takže duševní nemoc se může léčit oživením náboženského života neboli smysluplného životního rámce. Proto Jung neváhá napsat, že neuróza je rozštěpenost osobnosti a problém jejího uzdravení je problém náboženský. „Psychoneuróza je nakonec nemocí duše, která nenašla svůj smysl.“

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Karel Skalický

Témata: Náboženství

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

6. 9. 2026, 30. 8. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Jer 20,7-9; Žalm Žl 63,2.3-4.5-6.8-9; Řím 12,1-2
Mt 16,21-27

Láska vidí do hloubky, ale lidské představy o tom, jak mají věci na světě být, mohou oslepovat. Petr se jistě domníval, že svého mistra a Pána miluje, ale konfrontace se skutečností mu ukazovala, že miluje spíš své představy. Tímto tříbením prochází člověk v životě mnohokrát. Není neštěstím se mýlit a omyl poznat, nešťastné je v něm setrvat. Proto je tak potřebné znovu a znovu porovnávat vlastní myšlení s myšlenkami evangelia, naše chápání skutečnosti s pohledem Božím. Není to jen namáhavé, je to hlavně obohacující.