1. Víra ateistů a nemoc duše, která nenašla svůj smysl

Brzy se však ukázalo, že nadšená víra ateistů, inspirující výzkumy těchto zkoumatelů náboženského fenoménu, není ne-náboženská, ale proti-náboženská, a tedy tím už svým způsobem „náboženská“, byt’ opačného znaménka. Postulát ne-náboženskosti vědce studujícího náboženství se tak ukázal jako nerealizovatelný a koneckonců rozporný. Bylo by to něco podobného jako požadovat od jazykozpytce, aby se zřekl mluvit svým mateřským jazykem, nebo od antropologa, aby se zřekl toho, být anthropos, člověk.

…

Kdo však řekl „smysl“, řekl implicitně i „náboženství“. To je též důvod, proč Jung neztotožňuje prostě náboženství s neurózou. Vztah je složitější. Náboženství není jen symptom, ale je také možný lék. Mezi duševní nemocí pacienta a jeho náboženským přesvědčením vzájemná souvislost, takže duševní nemoc se může léčit oživením náboženského života neboli smysluplného životního rámce. Proto Jung neváhá napsat, že neuróza je rozštěpenost osobnosti a problém jejího uzdravení je problém náboženský. „Psychoneuróza je nakonec nemocí duše, která nenašla svůj smysl.“

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Karel Skalický

Témata: Náboženství

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!