3. Bohoslužba pokání

z knihy Texty ke kajícím pobožnostem v postě

Píseň: „Přijď, ó Duše přesvatý“ - prvé 3 sloky.

Ve jménu Otce...

Pán s Vámi...

Bratři a sestry, scházíme se, abychom konali pokání. Máme tak v síle Ducha svatého obnovit svůj život. Nejde o nic chmurného a smutného, jak si mnozí myslí. Vidět své vlastní hříchy je sice nepříjemné, ale je to jen pomůcka k tomu, abychom se stali šťastnými. Měli bychom se teď dívat nejen do minulosti svého života, ale také - a mnohem víc - do budoucnosti. Vždyť Bůh nám pokáním otvírá cestu, která nás vede ke svobodě dětí Božích. Obraťme se k němu v modlitbě:

Bože, voláš nás ze tmy ke svému světlu,

od lži k pravdě,

ze smrti k životu.

Dej nám svého svatého Ducha,

který nás uschopní naslouchat tvému slovu.

Kéž nám dá poznat, k čemu jsme povoláni.

Ať nám dá sílu k životu vpravdě křesťanskému.

Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Čtení z listu sv. apoštola Pavla Římanům:

Bratři,

hříchu jsme přece už odumřeli. Jak bychom v něm ještě mohli žít? Copak nevíte, že my všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti? Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání. Vždyť přece víme, že starý člověk v nás spolu s ním byl ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my abychom už hříchu neotročili.

Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem. (Řím 6, 2-6.11)

Homilie

Jsem si vědom toho, kdo jsem? Že jsem jako křesťan povolán k novému životu? Byl jsem pokřtěn a v tu chvíli vnořen v Ježíšovu smrt. Tehdy jsem zemřel hříchu, nebo spíš hřích zemřel pro mne. Na Ježíšově smrti byl hřích viditelně označen jako věc v podstatě mrtvá, směřující k zániku. V hříchu není ani naděje, ani naplnění života. Hřích nemá budoucnost. Nepřinese druhým štěstí a dobro. Hřích je právě tak životodárný jako smrt - je popřením života. A my jsme s Kristem umřeli hříchu proto, abychom měli život. To znamená podíl na jeho vzkříšení. Tak je nám dán nový život: život žitý v Bohu, mimo hřích. A proto život skutečný, ne jen zdání života.

Přesto se hřích v našem životě vyskytuje. Kde nejsme ve shodě s Kristem, kde nejsme Boží, tam je hřích. Jsme povoláni k Božímu životu, můžeme žít se Vzkříšeným Kristem, a my to vzdáváme. Snad také proto, že ke vzkříšení se jde skrz kříž a my se raději kříži vyhneme. A tak se zcela nepochopitelně vracíme do ne-života, do hříchu, pro který máme být mrtvi.

Kéž toto poznáme. Kéž poznáme hřích v našem životě a to v jeho pravé podobě - jako smrt, které se chceme vyhnout. Potom ve svém životě zažijeme pravdu podobenství z Matoušova evangelia:

S nebeským královstvím je to jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu: jde, prodá vše, co má, a koupí ji
(Mt 13,45-46)

2-3 min. tiché hry na varhany.

Zpytování svědomí:

Ptejme se, kde leží naše hříchy:

- Je můj život ve všech situacích zaměřen na Boha? Není v mém životě nějaká oblast, ze které Boha vylučuji?

- Věřím Bohu ve všem?

- Starám se nějak o své další vzdělání ve víře? Čtu Písmo?

- Jak jsem na tom s modlitbou? Hovořím s Bohem, nebo se jen modlím z povinnosti, ze zvyku, ze strachu, aby mne nepostihl trest?

- Dělám důležitá rozhodnutí až po modlitbě? Děkuji Bohu?

- Podílím se v neděli na celé mši sv.? Snažím se ji spoluslavit s knězem a s ostatními?

- Věřím opravdu v odpuštění svých hříchů? Věřím plně ve Vzkříšení - Kristovo i naše?

- Co je pro mne důležitější než Bůh?

- Mám rád druhé lidi - i cizí a nepříjemné?

- Jednám s druhými tak, jak chci, aby bylo jednáno se mnou?

- Nepohrdám nějakými lidmi - slabšími, méně chytrými, chybujícími? Přispěl jsem ve své rodině trpělivostí, ohleduplností, ochotou k oběti k tomu, aby se v ní cítili ostatní dobře?

- Jsem věrný v manželství i svými vnitřními postoji?

- Jsem ochoten dělit se s těmi, kteří mají méně než já? Pomáhám i mimo okruh své rodiny? V čem jsme sobcem?

- Jsem pro své okolí v práci, v domě, v sousedství snesitelný?

- Záleží mi na lidech kolem mne?

- Nepoškodil jsem někoho svou upovídaností?

- Ublížil jsem někomu?

- Není zde někdo, komu jsem neodpustil? Neživím v sobě pocit ukřivděnosti?

- Jsem v řeči i jednání pravdivý?

- Kde jsem ještě v rozporu s Bohem?

Chvíle ticha...

Úkon pokání:

Pán Ježíš Kristus povolal hříšníky do království svého Otce. Proto ať každý z nás teď vzbudí lítost a udělá konkrétní předsevzetí:

(Chvíle tiché modlitby)

Vyznávám se...

Smiluj se nad námi...

Žalm s odpovědí: „Pane, smiluj se, neboť jsme zhřešili proti tobě“. (Žalm 50)

Přímluvy

Bože, ty víš všechno, ty také víš, že máme upřímnou touhu sloužit lépe tobě i bratřím. Shlédni na nás a vyslyš naše prosby:

(Prosíme tě, vyslyš nás)

- Dej nám milost pravého obrácení...

- Upevni naše rozhodnutí pro zlepšení života...

- Odpusť nám naše hříchy a neodsuzuj nás pro naše chyby...

- Daruj nám neochabující důvěru v tebe...

- Učiň nás věrnými učedníky svého Syna...

- Odškodni dobrotivě ty, kterým jsme ublížili...

Bůh nechce smrt hříšníka, ale aby se obrátil a byl živ. On nám chce darovat své milosrdenství. Modleme se tedy s důvěrou, jak nás to naučil náš Pán:

Otče náš...

Neboť tvé je království..

Požehnání:

Otec, jenž nás obnovil k věčnému živou, kéž vám žehná.

Amen.

Syn, který pro nás zemřel a vstal z mrtvých, kéž vás zachrání.

Amen.

Duch svatý, který nám byl darován a dovedl nás na správnou cestu, kéž vás osvítí.

Amen.

Požehnej Vás...

Poslední dvě sloky písně „Přijď ó Duchu, přesvatý“.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Postní doba

Ex 1,8-14.22;

Komentář k Mt 10,34 – 11,1: Kéž hledíme na rodiny s mnoha dětmi s obdivem a uznáním! Přijímají totiž v dětech samotného Pána a možná si to ani neuvědomují.