Sekce: Knihovna
3. Ostatní církve a církevní společenství: prostředky spásy
z knihy Duch svatý a ekumenismus
Ukázali jsme, jak 2. vatikánský koncil výslovně uznává, že Duch svatý působí v církvích a církevních společenstvích, které nejsou v plném společenství s katolickou církví. Navíc koncil ještě výslovněji tvrdí: "Duch Kristův se nezdráhá používat jich jako prostředků spásy" (UR 3). Koncil a různé dokumenty v ekumenickém dialogu přesněji určily různé prvky tohoto již existujícího společenství. I ostatní církve a církevní společenství byly a jsou nástrojem, skrze nějž se do té doby nekřesťanské národy dověděly o evangeliu a shromáždily se v církevních společenstvích, jež se stala místem bohoslužby, posvěcení, svědectví a služby v Duchu svatém. Církve s vděčností společně rozjímají o tom, co mají společné. Jsou to totiž stupínky, které vedou k rostoucímu společenství. Přes odchylnosti, jež zůstávají, je možné připomenout také společné dílo kolem Písma jako společné svědectví misií, v charitě a úsilí o spravedlnost a pokoj. Je možné připomenout výsledky ekumenických dialogů na různá teologická témata, zvláště na téma křtu, eucharistie a služby.
V perspektivě jubilea si svědectví víry, jež vydávají křesťané až po prolití krve, zaslouží zvláštní pozornost. Toto svědectví se stalo společným dědictvím katolíků, pravoslavných, anglikánů a protestantů (srov. TMA 37). Křesťanské společenství nesmí nechat zapadnout památku Kristových svědků, kteří prokazují přítomnost a účinnost Ducha svatého v různých církvích a křesťanských společenstvích. Tento hlas, pocházející z communionis sanctorum, je vznešenější a přesvědčivější než rozdělení a nesváry (srov. TMA 37). Připomínka jejich svědectví a jejich věrnosti je zárukou naděje pro budoucnost. Za tímto účelem by mohl posloužit "společný kalendář" nebo "ekumenické martyrologium", tj. seznam křesťanů – katolíků, pravoslavných, anglikánů a protestantů – kteří vydali svědectví Kristu Spasiteli často až k prolití krve.
Proč nevzpomenout také jako dar Ducha svatého různé projevy kultury, hudby, malířství, sochařství, architektury nebo literatury, které na jednu stranu vyjevují spiritualitu vlastní křesťanské tradici, a na druhou stranu se staly společným pokladem celého křesťanství navzdory konfesijním hranicím?
