Úvod

"Přijď, Duchu svatý!
Dárce života, udržuj své stvoření!
Duchu pravdy, osvoboď nás!
Duchu jednoty, usmiř svůj lid!
Duchu svatý, přetvoř a posvěť nás!"

Tak se modlili křesťané různých církví a církevních společenství na 7. valném shromáždění Ekumenické rady církví v Canbeře (1991) a vzývali Ducha svatého, který udržuje, osvobozuje, přetváří, posvěcuje, usmiřuje a sjednocuje.

Tytéž úmysly a prosby se hojně vyskytují v hymnech a modlitbách různých křesťanských tradic, jako Veni, Creator Spiritus (Přijď, Duchu Stvořiteli) latinské tradice a Vasilev Uránie Paráklete (Nebeský Králi Utěšiteli) byzantské tradice, a podobně i v ostatních křesťanských tradicích Východu i Západu, pochopitelně, v každé s jejich svérázem.

V těchto dnech křesťané prosí, aby jim Duch svatý, světlo věčné moudrosti, odhalil tajemství Boha Otce a Syna sjednocených jedinou láskou. Tato modlitba nás činí pozornými k milosti, se kterou Duch stvořitel naplňuje srdce, která utvořil, k útěše a pomazání, které rozmnožuje ve věřícím víru, naději a lásku. Prosíme, aby nás posílil svými dary: aby v nás vzbudil Slovo, zažehl světlo poznání, rozohnil naše srdce, ale také uzdravil naše rány. Prosíme, abychom byli uchráněni od zla a obdrželi dar pokoje. V souvislosti s rozdělením mezi křesťany a s rostoucí snahou o společenství mezi církvemi a církevními společenstvími prosíme, abychom byli společně uvedeni skrze Ducha svatého do poznání a větší účasti na tajemství lásky, jímž je Bůh, Otec, Syn a Duch svatý. Duch ať rozmnožuje v komunitách pronikavější touhu a úsilí o společenství a větší ochotu naslouchat tomu, co "Duch říká církvím" (Zj 2,7).