4. Duch svatý a plná jednota

Hnutí za znovuustavení společenství všech křesťanů vzniklo z milosti Ducha svatého

Hnutí za znovuustavení společenství všech křesťanů vzniklo z milosti Ducha svatého (srov. UR 1). Duch svatý vzbuzuje ve všech Kristových učednících touhu a činnost, aby všichni, způsobem stanoveným Kristem, pokojně znovuutvořili jednotu a mohli účinněji zvěstovat evangelium, a aby se svět otevřel víře. Proto se církev musí "s ještě vroucnější modlitbou obrátit k Duchu svatému a vyprošovat si od něj milost jednoty křesťanů (...) Jednota je totiž darem Ducha svatého" (TMA 34).

Díkůčinění za cestu, kterou jsme již urazili v tomto století, které se právem může nazvat stoletím ekumenismu, zahrnuje také závazek pokračovat v putování na základě rostoucího společenství až do okamžiku, kdy bude možné slavit je plně "v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách" (Sk 2,42). Ekumenické putování je možné přirovnat k putování Abrahámovu, který pro víru "uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde" (Žid 11,8). Plná jednota je věcí mnohem větší a radostnější, než si představujeme. Proto důvěřujeme, že do ní budeme uvedeni Duchem svatým: "Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít" (Jan 16,13). Od zvěstované a věřené pravdy nemůže být oddělována pravda žitá v plném společenství lásky s Bohem a s bratřími. Společenství v pravdě, která nám byla dána a kterou je třeba odhalit: pravda ve společenství, které nám bylo dáno a které je třeba uskutečňovat stále víc. Proto společné putování k pramenům a místům památky víry zůstane symbolickým zvykem, jenž může oživovat víru a posilovat ekumenické společenství.

Jako pro učedníky v Emmauzech, kteří odhalili Pánovu přítomnost během cesty v rozmlouvání navzájem mezi sebou a se vzkříšeným Pánem, tak i ekumenický dialog zůstane pro křesťany "na cestě k naplnění člověka jako jedince i každého lidského společenství povinností" (UUS 28). Není nutné zdůrazňovat důležitost dialogu pro smíření křesťanů. Ale může být užitečné zaměřit pozornost na působení Ducha svatého jak ve svědectví, tak v naslouchání, ve dvou nezbytných prvcích každého dialogu. Duch svatý dává připravenost odpovědět každému, kdo se nás ptá po důvodech naší naděje (srov. 1 Petr 3,15). Způsobuje také otevřenost k přijetí těchto důvodů u druhé osoby, která zase nabízí důvody své naděje. Pokorná otevřenost jedněch vůči druhým s sebou totiž nese možnost, aby Duch promlouval k jedné církvi poznáváním jiné (srov. Battesimo, Eucaristia e Ministero, Enchiridion Oecumenicum I,3178). Duch svatý povzbuzuje k trpělivému procesu rozlišování, které probíhá skrze dialog ve vědomí, že pravdu není možné nikdy vlastnit, ale vždy jen sdílet přijímáním a dáváním.

Na tomto poli zůstává konečnou perspektivou důvěryplná modlitba:
"Veni, creator Spiritus - Přijď, Duchu stvořiteli" a dej nám útěchu smíření, pokoje a znovu nalezeného společenství.
"Veni, Sancte Spiritus - Přijď, svatý Duchu" a osviť nás paprskem svého světla:
"Smyj z nás hříchy, stopy vin,
dej svou svěžest žíznivým,
vyhoj z bolestí a ran.
Zchladlým srdcím oheň dej,
z lhostejnosti pomáhej,
odveď ze scestí a chraň."

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 55,10-11; Žalm 65; Řím 8,18-23
Mt 13,1-23

Proč nejsou všichni lidé křesťané? Proč v moderních dějinách tolik lidí odmítlo evangelium? Důvodů je jistě mnoho, ale důležité je vidět, že Kristus tuto situaci předpovídal. Není to tedy selhání Božích záměrů. Jistě lze přemýšlet, jak Bůh bude soudit ty, kteří evangelium odmítli. To ale není předmětem dnešního textu. Jeho cílem je varovat před „otupělým“ srdcem. Není zřejmě tak těžké uzavřít se Božímu hlasu a neslyšet. Pak nepomůže ani vysvětlování, argumenty či důkazy.