1. Duch stvořitel

Třebaže nelze zmínku o Božím Duchu, který se vznášel nad vodami v první kapitole Geneze (1,2), chápat jako zjevení Ducha svatého, může zaujmout naši pozornost duchovní dynamikou, která od počátku a mnohem dříve, než v samotném Zjevení, vyjadřuje působení Boha v Kristu, proniká celé stvoření a celé lidské dějiny. Byzantská modlitba se obrací k Duchu svatému jako k tomu, kdo "je všude přítomen a všechno naplňuje".

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim otcům skrze proroky (srov. Žid 1,1). Starý zákon je dějinami Božího působení v jeho lidu. V něm nalezl Nový zákon výrazové prostředky a proroctví k objasňování evangelijního poselství. Ve světle evangelia křesťanské společenství pochopilo plný význam Božího působení v jeho lidu. Více než kdy předtím v dějinách křesťanství si církev uvědomila šíři a univerzálnost tajemné a účinné přítomnosti Boha a Jeho Ducha v celém jeho stvoření, v lidstvu, v dějinách, v kulturách, v náboženstvích. Přes hřích, zvrácenosti, nepřiměřenost, nevěru a slabosti, nepřestává být lidská osoba "obrazem Božím", inspirovaným Duchem svatým a usměrněným k naplnění Božího království. Přesvědčení, že Duch svatý, Duch Otce a Syna, působí v celém stvoření, otevírá přes všechny těžkosti a překážky vizi o základech každého sdílení a společenství mezi lidmi. Duch svatý, jenž "působí v lidském nitru a dává vyklíčit i v každodennosti lidského života semenům definitivní spásy, která se uskuteční na konci věků", buduje Boží království v průběhu dějin a připravuje své plné zjevení v Ježíši Kristu (TMA 45).

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Duch svatý

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!