5. Závěr

z knihy Duch svatý v dokumentech 2. vatikánského koncilu

Tato přednáška není ničím víc, než přehledem, který zachycuje jen část zmínek koncilových dokumentů o Duchu svatém. Snad výběr krátkých úryvků koncilových dokumentů a jejich komentování pomůže posluchači či čtenáři, aby si uvědomil alespoň něco z toho, co vlastně koncil řekl. Zjistí přitom nejspíš, že běžné církevní vědomí a běžná církevní praxe je za texty koncilu v mnohém značně pozadu. Dokonce je možné, že někdo po pětatřiceti letech objeví některé koncilové myšlenky a závěry jako netušeně revoluční. Budiž. Méně příjemné je, že je dnes řada lidí - a to nikoliv starých - kteří jsou svým myšlenkám daleko od koncilu, ne-li daleko před ním. A domnívají se, že církvi prospějí, když jí budou žít v jiném duchu, než který se prosadil na koncilu. Je snadné říci, že je to omyl, že koncil je dílem Ducha svatého, že kdo chce být katolíkem, nemůže ho nebrat na vědomí a nemůže ho nerealizovat. Je to snadné a jak víme, málo účinné. Vzhledem ke zkušenostem, nahromaděným za staletí v církvi, se zdá, že není příliš užitečné ani se dlouze a široce zabývat restauračními nebo prostě koncil odmítajícími tendencemi, ani není dobré nebrat je na vědomí. Snad nejlepší je vzít je jako výzvu. Jako výzvu k tomu, aby katolík vstřebával to, co koncil přinesl a on o tom zatím moc neví. A by se hlavně snažil to, co vstřebá, žít. Okusit v praxi. Sdílet s druhými.

Máme jistě naději, že Sněm katolické církve bude pro mnohé příležitostí nejen přemýšlet o problémech dneška, ale také poznat víc ohromné bohatství, které 2. vatikánský koncil vytvořil a zanechal. Ale kdyby toto všechno bylo tím nejlepším způsobem utříděno, aktualizováno, sepsáno, odhlasováno a promulgováno, nezmění to samo o sobě ještě život církve u nás. Ale to, co je člověkem, skupinou, společenstvím, farností přijato a žito, to už život církve změnilo a mění. Kvůli tomu tedy má cenu přemýšlet i o tom, co říkají o Duchu svatém dokumenty 2. vatikánského koncilu.