Modlitba kmotra (kmotry) za svého kmotřence (svoji kmotřenku)

z knihy I darebák má duši , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Otče svatý,

stojím nyní v otcovské (mateřské) a také služebné autoritě, kterou jsi mi skrze svoji církev svěřil v den křtu mého kmotřence [jméno].

Uděl mi prosím milost, abych s ním nesl jeho břemena a ve všem mu žehnal, aby mohl nést ovoce. Dej mi vytrvalost, abych mu byl duchovně blízko až do konce. Kéž je mou radostí ohlašovat evangelium jeho srdci, jeho duši i jeho duchu. Kéž je mou radostí, když se ty sám staneš jeho největší radostí.

Ano, požehnaný jsi, Bože zástupů, který mi dáváš [jméno] jako kmotřence, tento plod stvoření, zplozený jeho tatínkem a maminkou. Prorokuji, že se plně stane knězem, prorokem a králem. Vždyť proto do něj v den křtu sestoupil tvůj Syn, Ježíš Kristus: aby zmařil dílo ďáblovo a vyhlásil království nebeské.

Sjednoť navěky mého kmotřence s tím, kdo se odvážil vzít na sebe jeho lidství. Ať Ježíš řekne jen slovo, a bude uzdraven, osvobozen a spasen ode všech soužení tohoto světa. Ve jménu Ježíše Krista také přikládám meč Ducha svatého ke kořeni jeho duchovního života a přetínám každé negativní pouto s jeho minulostí.

Kéž Duch svatý učiní z mého kmotřence věčný dar tvé slávě, aby už dnes požíval darů a požehnání budoucího věku.

Kéž ho naplní horlivost k apoštolátu mezi jeho kamarády.

Probuď a odhal v něm dary, které jsi mu dal v den jeho křtu.

Rozvíjej v něm tyto dary, aby tvá církev vzkvétala.

Nyní, Otče, rozpomeň se na slova naléhavé prosby: „Hospodine, můj Bože, ať se prosím vrátí do tohoto dítěte život!“ (1 Král 17,21).

Až přijde čas, přijmi prosím mé duchovní dítě do ráje spolu se mnou, nebo mě navždy vyškrtni ze služby kmotrovství.

Musí růst v Kristu a já se musím menšit. Proto dnes přicházím, abych ti ho svěřil a zasvětil. Přetvoř jeho srdce dítěte a dospívajícího v srdce apoštola radosti, života a milosrdenství.

Kéž se tak stane.

Amen.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 34,4b-6.8-9; Žalm Dan 3,52.53.54.55.56; 2 Kor 13,11-13
Jan 3,16-18

Tajemství Nejsvětější Trojice je jedno z nejpodivuhodnějších ve víře křesťana. Není to oříšek k rozlousknutí, ale je to skutečnost, do které je člověk pozván, aby do ní svým životem vstupoval. Pohled na Ježíše nás vede k tomu, kdo ho pro nás poslal a ke komu on sám směřuje, k Otci. Dar Ducha, který nám byl slíben, nám umožňuje do těchto hlubokých skutečností vnikat. Pomáhá nám přijímat a chápat to, čemu jen obtížně a zčásti rozumíme. Spása neznamená být zachráněn pro své vlastní plány, ale být zachráněným pro Boha. Ten o nás stojí, zve nás do společenství Otce, Syna a Svatého Ducha.